Filmové ZOO na Riviéře

Chvíle soustředění a koule na pétanque letí vzduchem. Šestasedmdesátiletý Michel Laudrant se na pískovém plácku uprostřed francouzského letoviska Cannes schází s kamarády ke hře pravidelně už spousty let. V místě, které je pohodlně na „dostřel“ od lavice, kam si sedá, se sice právě usídlilo epicentrum molochu v podobě světoznámého filmového festivalu, ale na modelu jeho všedního odpoledne to nic nemění. „V kině jsem byl naposledy možná před dvaceti lety,“ říká šlachovitý mužík a nijak neskrývá, že by se radši dál bavil s kamarády. Festival je pro něj jen stále hlasitější kulisa v pozadí. Na jednu s ním spojenou událost si ale vzpomíná – to když Claudia Cardinale, sexsymbol šedesátých let, pózovala v roce 1963 na pláži s gepardem. Propagovala tehdy soutěžní snímek Gepard Luchina Viscontiho, jenž později získal Zlatou palmu. Festival v Cannes tehdy ještě ani zdaleka neměl červený koberec, střežený drsnou ochrankou, ani obrovský trh. Hvězdy si prostě zuly boty a zamířily na pláž.

Michel je jedním z těch, kdo v Cannes zůstávají i ve „festivalové“ druhé půli května. Mnozí místní však město opouštějí, aby se vyhnuli vřavě, kdy počet obyvatel jinak spíš ospalého letoviska na francouzské Riviéře na jedenáct dní vzroste zhruba o patnáct tisíc. Viděno zvenčí Cannes představují hlavně filmové hvězdy, zářivé premiéry a červený koberec. Atraktivní zkratka ale ani zdaleka nepostihuje, co všechno tahle akce znamená. Dobrat se toho je možné třeba tím, že začneme jednoduchým…