Katherine Kastner se narodila ve Spojených státech, kam její matka uprchla z Československa před komunisty. Po revoluci do Česka přesídlila a musela se naučit česky, aby tu založila dnes nejúspěšnější soukromou galerii v zemi. Díky žižkovské síni Hunt Kastner se zdejší mladí umělci aktuálně těší nebývalé pozornosti zahraničních sběratelů i odborné kritiky.
Považujete se spíš za Američanku, nebo za Češku?
Asi za Američanku. Ale je to těžká otázka. Pro Američany jsem spíš Češka, už to tak po těch letech, co tady žiju, berou. A vtipné je, že mi říkají: Ty umíš tak dobře anglicky!
Kde volíte?
Ve Spojených státech, nemám české občanství, jen trvalý pobyt, i když už tady bydlím skoro třicet let a má rodina tu má velmi hluboké kořeny. V tom je asi rozdíl třeba proti Charlottě Garrigue-Masarykové, která to tu jako Američanka musela mít těžší.
A mluvíte dnes víc česky, nebo anglicky?
Bohužel víc anglicky, kvůli své práci. V galerii fungujeme na mezinárodním poli, tam se mluví anglicky. Navíc spolumajitelka naší galerie Hunt Kastner Camille Hunt je Kanaďanka, asistentka je Polka a všichni spolu mluvíme anglicky. Ale s umělci, které zastupuji, samozřejmě mluvím česky, jako teď s vámi.
Můj první suchý záchod
V Ústavu pro studium totalitních režimů teď vyšla knížka S odvahou k pravdě. Napsala ji vaše matka Marta…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
