Dopis z Ammánu

Pardon, pardon, zdrželi mě izraelští vojáci, větší buzerace než obvykle, dneska to fakt přeháněli, asi jak se blíží ramadán,“ omlouvá se mladá palestinská profesorka, když doráží s dvouhodinovým zpožděním v tričku a džínech, bez možnosti převléknout se do saka, na seminář v Ammánu. Z Betléma, odkud pochází, je to asi sedmdesát pět kilometrů. Cesta jí trvala čtyři a půl hodiny. „To nic není, nám to minule přes izraelské kontroly trvalo snad osm hodin,“ postěžuje si její starší kolegyně, gynekoložka a odbornice na ženské zdraví, která přijela z palestinského Ramalláhu. Malá pauza za účelem nadávání na poměry – a pokračujeme v programu.

Všímám si, že ona profesorka má na ruce malé tetování, na které se jí po pár dnech zeptám. Rozmohla se tahle móda mezi Palestinci? „Jasně, tetování má teď kdekdo. A taky piercing,“ vysvětluje. Piercingové salony jsou v Jordánsku taky populární, potvrzuje pár dam z Ammánu.

Cílem našeho setkání je připravit podklady pro možnou revizi a modernizaci služeb v regionu v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví pro věkovou skupinu od patnácti let, i pro ty, kdo žijí v uprchlických táborech. Na tom se debata několikrát zasekne, protože je potřeba vždy ozřejmit, zda je momentálně řeč o palestinských uprchlících v Sýrii, nebo o těch v Jordánsku, o vysídleneckých táborech na palestinském území, nebo o „nových“ uprchlících ze Sýrie, z nichž je podle odhadů skoro polovina mladší patnácti let. Nejde tady jen o to, aby mladí lidé věděli, jak předcházet…