Britská prozaička Carys Bray byla vychována jako mormonka a do současné mormonské komunity v hrabství Lancashire zasadila děj svého prvního románu, v němž tak hovoří z vlastní kulturní i osobní zkušenosti. Také ona během sedmi let porodila pět dětí, přičemž jedno z nich zemřelo – stejně jako titulní hrdinka knihy Píseň pro Issy Bradleyovou. A zbylí členové rodiny se musí s její smrtí vyrovnat.
Otec Bradley se ještě zapáleněji vrhne na církevní povinnosti a jeho rodiče se věnují misijní činnosti v Dublinu natolik, že na pohřeb vnučky ani nepřijedou. Sestra Zippy a bratr Al se kromě žalu horko těžko vypořádávají s dospíváním v blízkosti světských vrstevníků, protože mormoni odmítají výdobytky západní civilizace, stejně jako alkohol a sex mimo manželství, ale i fotbal. Malý Jákob zase doslova a do písmene věří, že Bůh odpovídá na modlitby svých dětí, takže se pokouší o zázrak vzkříšení. A matka, která v duchu tradic a očekávání chtěla mít hodně dětí a být výtečnou hospodyní, se fyzicky i duševně zhroutí a komunita jí moc nepomáhá. Všichni se tak musí intenzivně utkat s vírou, která neoddělitelně provází jejich životy – ať už je pro ně oporou, bariérou, seznamem pravidel či mysteriem.
Spisovatelka sama se s církví rozešla ve třiceti, když se rozhodla dál studovat. Přesto reakce svých věrohodně prokreslených postav nijak nezesměšňuje ani nesoudí – a úspěšně se vyhýbá sentimentalitě i zveličování emocí i v těch nejvypjatějších okamžicích. A hlavně tu dokázala to, co…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
