Terapeut vždy připraven

Moji známí v New Yorku, též cizinci, byli předvoláni do školky. Učitelé se s nimi přivítali a řekli jim, že jejich tříletý syn si hodně pomalu nazouvá boty. Dobře, odvětili rodiče, bereme to na vědomí – protože co jiného už také říct. Nejpomaleji ze všech dětí, přisadili si učitelé ustaraným hlasem. Ok, reagovali moji známí a čekali, kdy začnou probírat to důležité téma, kvůli kterému sem byli oba rodiče jistě povoláni. Jenže schůzka už byla u konce – toť vše. Určitě to budeme sledovat a dáme vám vědět, jestli bude potřeba dělat něco dalšího, uzavřeli učitelé a rozloučili se.

Možná bych byla historkou překvapená, kdyby mi rodiče podobně starých dětí pravidelně nesdělovali nějakou verzi téhož – dcera mluví moc tiše, zvažte specialistu, syn špatně drží křídu, chce to fyzioterapii. Ale zdejší rodiče to na rozdíl od nás povětšinou nepovažují za ujeté. Jednak proto, že hodnocení dětí, doporučující dopisy do škol či na prestižní letní tábory a potažmo i na univerzity se začínají psát v hodně útlém věku, a rodiče nechtějí, aby děti byly v něčem pozadu. Ale také proto, že ministerstvo školství ve státě New York je jedním z nejangažovanějších v zemi a v zájmu brzké intervence hradí vyhodnocení „problémových“ případů.

V Brooklynu jsou tak co dvě ulice studia, kam lze chodit s dětmi do pěti let na podpůrné fyzioterapie, zlepšování sociálních dovedností hrou, logopedii, posilování konverzačních schopností a podobně. Město se drží toho, že včasná diagnostika a následná intervence…