Kabáty z cukrové vaty

Je to měkké, trochu jako deka. A má to abstraktní vzor, navzájem se křížící barevné čáry, takže by to mohl být taky obraz. Dalo by se to pověsit na stěnu nebo z toho ušít kabát. Je to textilie vytvořená speciální technikou z vlny. Právě za experimentování s textilem v kolekci Merino Recycle dostala Tereza Rosalie Kladošová minulý týden cenu Grand designér 2018.

Ceny Czech Grand Design, tedy ocenění za produktový, grafický a módní design a příbuzné disciplíny, se rozdávaly minulý týden ve Stavovském divadle. Nominováni byli designéři za návrhy svítidel, laviček, nábytku pro seniory. Cenu si však odnesla Tereza Rosalie Kladošová, která vlastně nenavrhuje, ale tvoří vlastníma rukama: „Spíš dělám užité umění. Nešlo by mi něco navrhnout a nechat to někde vyrobit. Potřebuji to fyzicky dělat,“ říká.

Že hlavní cena připadla právě téhle tvůrkyni, je trochu shoda okolností, ovšem trochu také zpráva o stavu oboru. Navrhovat kvalitní výrobky pro masovou výrobu, tohle si moderní design vytyčil za poslání už za průmyslové revoluce. Jenže výrobních podniků, které by tuhle víru nesly dál, už moc nezbylo – v České republice zaměstnává odborné designéry jen minimum firem, a jejich jména se při podobných příležitostech točí dokola: Škoda, TON, Tescoma, několik výrobců svítidel a skla, v oboru módy je to pak Pietro Filipi. Sen o krásných masových produktech pro všechny se rozplynul, nastupující generace tvůrců tady těžko hledá uplatnění. Část z nich se vydává na podobnou cestu jako Tereza…