Slavíci, mořské víly a bolavé zuby. Pohádky H. Ch. Andersena: mezi romantismem a modernitou

První českou monografii o pohádkách Hanse Christiana Andersena předkládá skandinavistka Helena Březinová. Autorovo dílo je u nás notoricky známé – první soubor „povídek a báchorek“ vyšel česky v roce 1863, tedy ještě za Andersenova života. Od té doby byly jeho texty zdrojem pobavení, smutku a znepokojení pro mnoho generací českých dětí. Březinová v úvodu stručně představuje východiska své studie, zasazuje Andersenovo dílo do dobového kontextu – a zmiňuje právě úskalí, která s sebou nese popularita a zlidovění jeho příběhů.

Jednak je tu fenomén disneyfikace: přetváření kusých lapidárních „nedelikátních“ pohádek plných ironie v líbezné příběhy se šťastným koncem. Dalším problémem je existence nejrůznějších převyprávěných verzí a upravených překladů z per útlocitných dospělých, kteří měli potřebu texty učesat. Březinová v kapitole věnované českým překladům poskytuje vodítko, jak se vyhnout takovým „zlíbezněným“ knihám, které s Andersenem mají mnohdy pramálo společného. Sázkou na jistotu je jméno Gustava Pallase, jehož překlady s Trnkovými ilustracemi vycházely průběžně od padesátých let, případně Františka Fröhlicha. Právě jeho překladům dává Březinová při demonstraci svých tezí přednost pro jejich přesnost i moderní jazyk.

Postupně odkrýváme Andersenovy vypravěčské postupy, objevujeme ironickou a společenskokritickou rovinu povídek, poznáváme inspirační zdroje a vzory. Andersen se ukazuje jako šibal, který si se čtenářem pohrává. Zároveň zjišťujeme, že ve svých postupech…