27, nebo 53?

Šumava v zimě zapadala sněhem a kromě přírody utichlo i nadšení jejích ochránců. Ti vloni radostně uvítali přijetí zákona, který revolučně změnil smysl existence zdejších národních parků. Nejdůležitější aktivitou už na jejich území není turistika nebo pěstování hospodářského lesa, ale ochrana a rozšiřování divoké přírody.

Právě proto zastánci divočiny netrpělivě čekali, až se změna odrazí ve znění konkrétních plánů vedení Národního parku Šumava. Ty jsou teď na světě a vyvolávají nesouhlas. Jde o to, jak velké má být území s nejpřísnější ochranou, kde je příroda ponechaná svému vývoji.

Dosud zabírala tato tzv. první zóna 13 procent rozlohy národního parku. Vznikla zhruba před dvaceti lety a dodnes ji tvoří velmi rozdrobené území, jehož hranice se podřizují obcím, které ve svých lesích chtějí těžit a prodávat dřevo. Kritici namítají, že přísná ochrana na velmi malých lokalitách ztrácí smysl, a je proto rozumné malé kousky spojit do menšího počtu větších území.

Ministr Martin Bursík v roce 2007 tohle volání zčásti vyslyšel a stanovil tzv. bezzásahová území, kam nesmí dřevorubci a les se ponechává přirozenému vývoji. Ta tvořila a stále tvoří 27 procent rozlohy parku. Předělat celou zonaci je odborně složitý a vzhledem k odporu obcí nepopulární krok. Bursík jej nestihl provést a jeho nástupci na ministerstvu k němu neměli odvahu.

Aby se nekácelo

Cestu ke komplexní modernizaci zón otevřel až zmíněný zákon, podepřený vstřícností dnešního ministra Richarda Brabce…