Kdo by Americe věřil?

Prezident Trump se podle všeho rozhodl, že žádná dohoda se Severní Koreou je lepší než dohoda špatná. Je to rozumný závěr, který naznačuje, že on sám i jeho tým k této důležité záležitosti přistupovali s vážností, jakou si zaslouží. Jedním z problémů jednání se Severní Koreou je snaha dosáhnout dohody, jež zajistí ústupky hned na počátku. Zkušenost totiž říká, že Pchjongjang svým závazkům nakonec plně nedostojí. Po pravdě řečeno, Spojené státy ale nejsou v plnění mezinárodních závazků také žádným přeborníkem.

Jako v Libyi

V průběhu vyjednávání se vždy vyplatí zkusit si představit sebe sama na místě toho druhého. Kdybyste byl severokorejským diplomatem, jistě byste si prostudoval poslední důležitou mezinárodní dohodu, kterou vyjednal a podepsal americký prezident: jadernou dohodu s Íránem. USA se v ní zavázaly zrušit sankce proti Íránu a umožnit mu obchodovat se západními firmami výměnou za zničení 98 procent íránského štěpného materiálu, tisíců centrifug a nukleárního reaktoru v Aráku spolu s plošnou instalací kamer a otevřeným vstupem inspektorů.

Ani za Obamovy administrativy nicméně Írán významný přístup do světové ekonomiky nezískal. Ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf mi několikrát vysvětlil, že navzdory znění smlouvy Obamova administrativa neschválila téměř žádné obchodní transakce mezi Spojenými státy a Íránem. Když se k moci dostal…