Titul musí mít každý

V soulské školní učebně se nad lavicemi sklání spousta teenagerů. V naprostém tichu procházejí staré testy a po ruce mají štosy pestrobarevných učebnic. Studium začíná v osm hodin ráno a končí v půl páté, někteří však odcházejí domů až v deset večer. Tak jako statisíce dalších Jihokorejců i oni se připravují na „suneung“, test s výběrem odpovědí z několika možností, který významně ovlivní, jestli půjdou na dobrou univerzitu, na špatnou, nebo zda se vůbec na vysokou dostanou.

Vysokoškolské tituly se v Jižní Koreji staly během jedné generace téměř standardem. Sedmdesát procent těch, kteří v zemi absolvují střední školu, jde dnes přímo na univerzitu; a podobné procento mladých ve věku 25–34 let má diplom, o 37 procent víc než v roce 2000. Maturanti se snaží dostat na nejprestižnější instituce a přípravu na přijímačky zahajují v čím dál nižším věku. O soukromá studijní střediska je v Soulu velký zájem, mají dlouhé pořadníky.

Jižní Korea je extrémní případ. Podíl mladých lidí s diplomy však výrazně stoupl i v jiných státech. V OECD, klubu 35 zemí, má vysokoškolské vzdělání 43 procent lidí ve věku 25–34 let. V Americe je to 48 procent.

Státní výdaje v zemích OECD se v letech 1995–2014 zvýšily z 0,9 procenta HDP na 1,1 procenta, soukromé výdaje stouply z 1,2 na 1,5 procenta. Peníze z vládních dotací na školné, které se dostaly do vzdělávacích institucí, přispěly k inflaci cen. Školné amerických studentů, kteří nemají firemní či jiné stipendium, se od roku 1990 zvýšilo…