Sedím v létě na chalupě na zápraží, odkládám knihu, protože mě nebaví, opřu se zády o židli a nechávám se unášet myšlenkami, které se mi honí hlavou.
Beru dva různé prášky na tlak – jeden ráno, druhý večer, a pomyslím si, jestli ten druhý z prášků na mě nepůsobí nežádoucími účinky. Tak ho vysadím.
Kochám se představou, že jsem oproštěn od nežádoucích účinků z druhého prášku, ale vzápětí se vynoří pochybnost. Neměl bych si přece jen ten druhý prášek vzít, aby jeho absence neohrozila mé zdraví? Pomalu přemítám, až si nakonec vezmu i ten druhý prášek. Chvíli se raduji, že jsem udělal pro své zdraví dobrou věc. Ale pak se opět vynoří původní obsese, že mi nežádoucí účinky druhého prášku mohou uškodit. A tak přemýšlím, co učiním druhý den – mám ho vysadit, nebo nikoli? Co zajít prostě k doktorovi? To se mi přece jenom nechce – předem vím, co by mi nakonec řekl.
A tak hazarduji se svým zdravím a současně se uzavírám do bludného kruhu, místo toho, abych se snažil vyřešit otázku, jak nejlépe sladit vnitřní život s tím vnějším.
Ve chvíli, kdy si dovolím rozhodovat o svém světě vnitřním, mohu vnímat z jiné perspektivy i svět vnější. A současně si klást otázku: Jsem opravdu svobodný? Dokážu vůbec žít ve svobodném světě? A co vlastně svoboda znamená? Význam svobody ve vnějším světě si můžu zkusit vyložit právě otázkou, jak velká je svoboda moje vnitřní.
Listuji politickými programy ve snaze nalézt alespoň náznaky toho, k čemu bych se chtěl hrdě hlásit a jaké hodnoty…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
