Dopis z Londýna

Snad každý národ má nějakou svou zvláštní a nevysvětlitelnou vánoční posedlost. U Čechů to jsou pohádky a tady za kanálem u Angličanů zase televizní reklamy. Ano, čtete dobře, televizní reklamy. Jsou totiž chvíle, kdy Angličané žhavě diskutují i o jiných věcech, než je počasí (a brexit). Mezi ně patří v prosinci i vánoční reklamy. Každý rok totiž britské firmy a řetězce zápasí o to, kdo natočí ten nejkrásnější, nejzimnější, nejvánočnější, nejkreativnější a nejemotivnější spot. A téměř každý rok tuto pomyslnou soutěž vyhrává obchodní dům John Lewis.

Přestože John Lewis vytváří televizní vánoční reklamy teprve od roku 2007, Britové už se na ně naučili s napětím čekat a jejich uvedení na trh, zpravidla v první polovině listopadu, oficiálně zahajuje vánoční sezonu (sobi a Santové jsou v obchodech ale samozřejmě už od začátku září). John Lewis totiž ve svých reklamách sází na jednoduchý, ale do detailu promyšlený a emotivně zabarvený příběh, který je jako mašlí převázaný hudbou slavných Britů nebo právě vycházejících hvězd. Dokáže v divákovi vyvolat ten pocit vzrušení, který sám jako malé dítě o Vánocích zažíval.

Než se konečně objevilo to letošní johnlewisovské video, otřásl sváteční náladou ostrovů mírný skandál. Clearcast, nevládní organizace, která schvaluje reklamy, zakázala vánoční reklamu řetězce Iceland, protože je prý „příliš politická“. Ve spotu, který Iceland převzal z hnutí Greenpeace, hraje hlavní roli orangutan, jenž se jednoho večera nastěhuje do pokojíčku…