Izolovat – ale s mírou
Proč se Česko odmítá připojit k dokumentu OSN o planetární migraci
Dokument zvaný Globální kompakt o migraci, sepsaný letos v létě pod hlavičkou Spojených národů, stíhá turbulentní – a trochu nečekaný – osud. Když jej mexičtí a švýcarští diplomaté, kteří měli jeho sestavení na starosti, dokončili, nic nenasvědčovalo tomu, že by s jeho plánovaným schválením měl být problém. Jde koneckonců o materiál plný obecných formulací, který státy k ničemu nezavazuje. Zafungovalo zde ovšem slovo „migrace“, které už tři roky hýbe evropskou politikou. A mezinárodní úmluva se rázem stala tématem vnitrostátní politiky.
Začátkem listopadu oznámil rakouský kancléř Sebastian Kurz, že jeho země se k úmluvě nepřipojí, a spustila se lokální lavina. Z unijních států bude jeho příklad následovat Chorvatsko, s velkou pravděpodobností i Itálie a Polsko. A také Česko, jak minulý týden oznámil premiér Andrej Babiš. Všichni s poukazem na „ohrožení státní suverenity“. Tu ale nezávazný dokument nijak zmenšit – natož ohrozit – nemůže. Výslovně se v něm uvádí, že migrační politika zůstává plně v rukou jednotlivých států. Jaký tedy máme s úmluvou, kterou v prosinci v marockém Marrákeši podepíše většina států světa, skutečně problém?
Kde je tady „nelegálně“
Třicet čtyři stránek, o kterých se nyní vede debata, se dá shrnout následovně: podepsané státy se zavazují, že si budou vyměňovat informace, společně bojovat proti převaděčství a proti důvodům, kvůli nimž lidé opouštějí své domovské země. Text uvádí, že „uprchlík“ a „migrant“ jsou dvě různé kategorie, na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu