Nejprve přátelské doporučení – tento rozhovor číst až po jídle. Švédské Malmö, známé především díky seriálu Most, totiž vedle televizní slávy nyní přichystalo i kulinářskou raritu – před pár dny zde otevřelo Muzeum nechutných jídel. „S pojmem nechutné je ovšem nutné zacházet opatrně; co je někde delikatesa, jako třeba hnijící žralok nebo sýr prolezlý červy, je jinde naprosto nepřijatelné,“ říká ředitel muzea Andreas Ahrens.
Jaká tedy klasifikovat, co je a co není nechutné?
Přesné dělítko neexistuje, jde o velmi individuální záležitost, danou také kulturními zvyklostmi, zkrátka každý to bere jinak. Pokud nám ale mozek vysílá signál, že je něco nechutné, může to být i varování, že je pokrm například jedovatý.
Někdy jde o to, co konkrétně jíme – třeba morče nebo hmyz, s tím máme v Evropě problém, jindy o to naplnit heslo „čím víc smrdí, tím lépe“. Záleží také na tom, jak je pokrm připravený. Už jen ten výčet – co nejvíc zahnilé maso, ovčí sýr prolezlý červy, víno z mláďat myší – v mnohých vzbuzuje touhu po pytlíku na zvracení. Ostatně vstupenka do muzea splňuje právě tento požadovaný účel.
V muzeu vystavujete kolem osmdesátky nechutných pokrmů – ochutnal jste je?
Ochutnal, dokonce všechny, a má to následky. Třeba fermentované tofu, ke kterému jsem se ze začátku kvůli zápachu, přirovnávanému k nevyvezené popelnici nebo zahnívající ráně, nemohl ani přiblížit, jsem si nakonec oblíbil. Podobně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
