Síla jednoho hlasu

Jedním ze známých rébusů občanského života je otázka, proč vlastně chodit k volbám. Čistě statisticky nemá hlas jedince žádnou váhu, volby dopadnou úplně stejně, i když zůstanete doma u televize. Ostatně právě kvůli takovému pocitu bezvýznamnosti letargičtější část společnosti k urnám nedochází. Současně ale platí, že každý z těch, kdo přijdou, nakonec rozhodne o výsledku. Význam osobního angažmá v propojené síti společenství zcela jistě přerůstá jeho čistě statistickou váhu.

Velmi podobné dilema nám všem teď připravuje i globální změna klimatu. Nedávná zpráva mezinárodního vědeckého panelu zásadně zhoršila naše životní vyhlídky a horizont nastupujícího dramatu se znepokojivě přiblížil. Kdo se doteď nebál nebo se sobecky utěšoval, že skutečná katastrofa postihne až další generace, bát se začal.

Úzkost ovšem vyvolává aktivitu a stále víc lidí si tak dnes klade otázku, co mohou pro záchranu planety vlastně osobně udělat. Co může jedinec tváří v tvář všemu tomu obrovskému globálnímu znečišťování podniknout a má vůbec smysl se o něco pokoušet? I tady si můžeme odpovědět velkými čísly, která nás spolehlivě naplní pocitem bezmoci a následně pak pohodlnou úlevou, že náš životní styl není důvod měnit, protože sebeúspornější opatření se do globálních klimatických trendů nemají šanci promítnout. Vždyť dvě třetiny všech emisí skleníkových plynů vypouští do atmosféry pouhá stovka globálních korporací. Tak jakou službu asi uděláte životnímu prostředí, když ztlumíte teplotu v bytě a oblečete si svetr?

Jenže stejně jako u voličských uren nám ani v klimatické agendě nedává suchá statistika celou odpověď. Nepočítá s tajuplnou dynamikou společenské změny, která vždycky začíná u jednotlivých individuálních rozhodnutí, ale dokáže se šířit jako lesní požár. Historie zná mnoho velkých sociálních obratů, které začínaly osamělou revoltou jednotlivců, ale faktor nakažlivosti jim dodal sílu, v jakou se nikdo předem neodvážil ani doufat. Víra v sílu individuálního postoje je zkrátka jeden z nejcennějších vynálezů, jaké nám lidské dějiny nabízejí. Byla by chyba ji ztrácet právě dnes.

Co praktického můžete dělat pro zmírnění dopadů klimatické změny, se dočtete v titulním tématu tohoto čísla od Petra Horkého na str. 14–19.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Petr Třešňák

zástupce šéfredaktora