Driblování mezi soudruhy

Kulatá výročí zvyšují poptávku po hrdinech. Scenáristé snímku Zlatý podraz, sportovní novináři Jakub Bažant a Jiří Závozda, tak vytýkají před závorku svého filmu o basketbalových mistrech Evropy z roku 1946, že jej zamýšleli především jako součást stých oslav vzniku Československa. To automaticky dodává nečekanému sportovnímu triumfu v poslední minutě i pocit nezpochybnitelné národní hrdosti – a zároveň si přiznaní scenáristé-amatéři tak trochu budují alibi pro případ, kdyby jim někdo vytýkal občas příliš volné skoky v ději nebo mělčí postavy.

Zlatý podraz vypráví o hrdinství s přímočarostí sportovní žurnalistiky a je na něm znát spíš zápal scenáristů pro sport než pro promýšlení poválečných traumat. Název odkazuje k „prodanému“ zápasu proti Sovětům, který je tu i metaforou pro variaci na oblíbený národní mýtus o Češích jako obětech. Kdo ví, jak by film dopadl v rukou méně schopného režiséra, než je Radim Špaček. Ten s Janem Gogolou starším scénář upravil a za pomoci skladatele Jakuba Kudláče zkušeně prodribloval dějem s formální hravostí a nápaditostí, která se v české kinematografii příliš nevidí.

Tak to dnes chodí

Zlatý podraz je letos druhý snímek, v němž se čeští filmaři vracejí do turbulentního období poválečných let, kdy si Československo došlo od euforie z osvobození ke stalinismu. Nedávno uvedený Toman líčí mocenské machinace na příkladu bezskrupulózního…