Ta naše lichotka česká
Písně vlasteneckého hitmakera Karla Hašlera už sto let šíří lákavé pojetí národa
Hezká je jako na louce kytička. Sice prostičká, přitom nejhezčí ze všech. Ovšem jestli nám zahyne, všechno s ní pomine, potom už nebudem žít. Řeč je o České písničce, kterou si pro svůj film Písničkář o hudebním odbojáři za rakousko-uherské monarchie napsal v roce 1932 Karel Hašler. V těch pár verších, které brzy zlidověly, se ukrývá několik utkvělých představ i lákavých sebeklamů o prosté, leč nedostižné kráse i křehkosti českého národa.
Do dnešních dnů je melancholicky lítostná, až sentimentální skladba největším Hašlerovým hitem a přežila mnohem víc sezon, než bývá u šlágru zvykem. Zpívala se během protektorátu, dočkala se pozornosti v druhé půli let šedesátých a po vzniku České republiky v devadesátých letech se běžně vyskytovala v nejsledovanějších estrádách komerční televize Nova. V každém z těch časů dokázala rezonovat s pocity národní obrody a sebeuvědomění. Ostatně Česká televize se v pátek 26. října chystá v rámci oslav sto let od vzniku republiky odvysílat záznam koncertu se současnými interpretacemi autorových skladeb.
Málokterá postava je tak přítomná v DNA české písňové tvorby tak jako Karel Hašler (1879–1941) – a to nejen ideově, ale i z hlediska toho, jak se začal v Československu formovat zábavní průmysl. „Byl by notorickým Zlatým slavíkem, nositelem Ceny Thálie za jevištní výkon, nositelem Českého lva za hlavní postavy ve filmech a držitelem Zlaté desky za počet prodaných nosičů hudby – kdyby si česká společnost v první polovině 20. století…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu