Na Kavkaze jesť gora

Přestože naši potomci už vylétli z hnízda, daří se nám každoročně zorganizovat společnou dovolenou podle osvědčeného modelu – děti vyberou cílovou zemi a rodiče hradí cestovní náklady. A protože se naše děti profesionálně zajímají o zahraniční politiku, volí obvykle pro ně pracovně vzrušující místa, nejlépe země, kde nedávno proběhla politická krize nebo válečný konflikt. Pro mě je pak zajímavé sledovat, jak se tyto problémy odrážejí ve vědě. Vděčnou destinací pro nás bývá Blízký východ či státy bývalého Sovětského svazu. Před pár lety jsme tak procestovali Arménii s Náhorním Karabachem a teď jsme se právě vrátili z Gruzie.

Nebudu se zde rozepisovat o krásách Kavkazu a tamní vyhlášené pohostinnosti. Ještě více mě fascinuje pozorovat, jak dnes fungují země, které stejně jako my získaly před více než čtvrtstoletím formální nezávislost na Rusku, ale přesto se nedokázaly vymanit z jeho sféry vlivu. Arménie se dobrovolně stala rukojmím Ruska, které jí pomáhá udržet dobytý Náhorní Karabach. Cenou je však ruská vojenská přítomnost a ovlivňování mezinárodní politiky země. V Gruzii Rusko využilo strategických chyb místních vlád, jež příliš spoléhaly na pomoc Západu a zároveň dostatečně nerespektovaly práva prorusky orientovaných etnik. Rusku se zde daří vymáhat vliv silou, když de facto okupuje rozsáhlá gruzínská území zahrnující Abcházii a Jižní Osetii.

Ruský stín se více či méně projevuje v mnoha oblastech včetně vědy. Na hlavní tbiliské Rustaveliho třídě jsme viděli…