Duby, Smetana a hračky

Je to jeden z nejluxusnějších výhledů na Prahu, v tyto dny navíc vyšperkovaný barvícím se listím a zalitý sluncem překrásného babího léta. Jenže když nyní přijdete na místo, kde kdysi na hraně Letenských sadů stával monstrózní Stalinův pomník – a dnes tiká obří metronom –, stojí před vámi pět metrů vysoká a padesát metrů dlouhá zeď. Onen překrásný výhled je možný pouze skrze nenápadný malý otvor, kteří do zdi tvůrci umístili jako úlitbu památkářům. Frustrace a zklamání, které návštěvník pocítí, jsou zde ovšem záměrem. „Zeď je symbolem totalitních režimů, má oddělovat, rozdělovat, zabraňovat rozhledu, cenzurovat,“ říká Mikuláš Kroupa, šéf organizace Post Bellum, která zeď na „Stalina“ a obsáhlou výstavu ukazující sto příběhů lidí československé historie do podzemí pod pomník a v prostorách Letné umístila. „A klademe tím taky otázku, kde jsou ty zdi dnes, z jakého materiálu je stavíme a zda jsou mezi námi i uvnitř nás samých.“

Výstava Paměť národa je jedna z mnoha akcí, aktuálně připomínajících sto let existence státu, který se kdysi jmenoval Československo. Její cíle jsou poněkud jiné než dojímat spoluobčany tóny klasiků a oslavovat tuto „jedinečnou“ a zároveň „malou“ i „velkou zemi“. Zde je možné v lidech naopak vyvolat nepříliš příjemné pocity a připomínkou dramatické minulosti připomenout v mnoha ohledech nejistou současnost. „Chceme lidi popostrčit k tomu, aby se dál zajímali o to, co viděli,“ vysvětluje Kroupa. „A nejsou tam jen hrdinné příběhy lidí, kteří…