Slovanství je cool

Vím toho víc o starověké Číně než o Polsku. Je ostuda, že umím lépe mandarínsky než polsky,“ přiznal polsko-britský hudební producent a choreograf Dominik Dvorak s uměleckým jménem felicita, když mluvil s listem The Guardian o svých kořenech a o tom, jak se otiskly v jeho působivém debutu Hej!. Jméno si udělal jako tvůrce elektronické hudby se zvukem globálního světa, ale debata o odchodu Velké Británie z Evropské unie byla impulzem, aby začal přemýšlet o svém původu a pracovat s ním i ve své tvorbě.

Během dětství v jižním Londýně nebyly pro dnes jednatřicetiletého umělce víkendové zážitky ničím, čím by se chlubil před spolužáky. Musel cvičit otočky, poskoky a kruhové tance. „Bylo mi dost trapně. Breakdance je cool, fotbal je taky cool, ale slovanské folklorní tance rozhodně nejsou cool, takhle vypadala moje sobotní dopoledne, zatímco spolužáci dělali mnohem zábavnější věci,“ popisoval s tím, že to bral jako rodinnou povinnost a chtěl potěšit svou polskou matku.

Právě z podobných vzpomínek složil album plné otázek o národní identitě v globalizovaném světě, kde si potomek imigrantů hledá oklikou cestu zpátky ke svým slovanským kořenům. Z jeho pohledu na tradiční polské písně se prarodičům a tradicionalistům nejspíš ježí vlasy – a publikum v tanečním klubu zase netuší, jestli se hýbat do rytmu, nebo naslouchat…