Byla jedna holčička, mladší školní věk, červený čepeček, prostě Červená karkulka. Její babička by měla mít brzy svátek a maminka začala Karkulku připravovat, že za ní půjde s košíčkem. Možná bych měla jít s tebou, Karkulko. Slib mi, že se ti nic nestane, naléhala často.
Maminka si to představovala: třeba jak jde Karkulka lesem a bodne ji větev. Přímo do oka. Nebo se proti ní vyřítí gazík opilého zaměstnance českých lesů. Anebo že by tam byl vlk? To už přeháním, řekla si maminka a vzala si další prášek na úzkostné stavy.
Jak se blížil babiččin svátek, maminčiny obavy narůstaly, svěřila se tatínkovi. Ten si právě u počítače četl články o tom, co se může stát malým holčičkám. Když to slyšel, velice se rozzlobil. V žádném případě nemůže jít Červená karkulka sama za babičkou. Košíček tam hodí autem a Karkulka ať jde radši na španělštinu nebo na workshop zdravého vaření. I když na vaření by se mohla přejíst nebo spálit. Radši workshop něčeho jiného zdravého. A taky si vzal prášek.
Babiččin svátek se rychle blížil. Tatínek si zase četl na počítači o malých holčičkách. Pak si zavolal maminku. Jsi matka-sekačka, řekl jí. A hned jí to také vysvětlil – když už to maminka neví, ač o tomto fenoménu píše světový tisk. Sekačky, lawn mower mothers, jsou matky, které děti příliš chrání. Vysekají jim cestičku, aby…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
