Až se bude sestavovat seznam politických rozhodnutí, která nejvíc poznamenala tvář svobodného Česka, tohle by nemělo chybět.
Na začátku stála pozoruhodná časová shoda. Když se 19. ledna 2007 scházela Poslanecká sněmovna k hlasování o důvěře druhé vládě Mirka Topolánka, foukal ten samý den v Česku velký vítr. Na Šumavě dokonce tak velký, že vyvrátil nejvíc stromů od velkého polomu v roce 1868.
Vláda ODS, lidovců a Strany zelených díky dvěma přeběhlíkům ze sociální demokracie důvěru dostala a čerstvě potvrzeného ministra životního prostředí Martina Bursíka čekalo druhý den v úřadě rozhodnutí, jak si poradit se dřevem, které leží na Šumavě.
Vedení národního parku se tehdy po několika týdnech přiklonilo k ekologickým aktivistům, kteří nabádali nechat v nejcennějších zónách ležet padlé stromy tam, kde jsou. Pustit dřevorubce s těžkými stroji do míst, která chtěl národní park držet jako bezzásahová, nedávalo z jejich pohledu smysl.
Šumavské obce, dva kraje a jihočeští politici v Praze zlobbovaní spřátelenými podnikateli protestovali a tvářili se ustaraně, že se v polomech rozmnoží kůrovec a Šumavu zlikviduje. Čekalo se na rozhodnutí Bursíka. To padlo necelé dva měsíce po orkánu Kyrill. Bursík prohlásil, že spoušť po orkánu je pro jádrové části Šumavy vlastně šance, jak se zbavit…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
