Mezi Bondem a Gottwaldem

Telefonoval si po nocích s Klementem Gottwaldem, ale jeho jméno znají převážně historici Komunistické strany Československa a zdejších tajných služeb. Dobový snímek Toman režiséra Ondřeje Trojana a spoluscenáristky Zdeňky Šimandlové jej teď dostává do širšího povědomí. Muž jménem Zdeněk Toman vedl v letech 1945–1948 odbor československé zahraniční rozvědky: inteligentní, schopný se přizpůsobit, obratně bruslící v nejvyšších patrech moci, jíž se následně stal jednou z prvních vysoce postavených obětí (StB jej zatkla už v dubnu 1948, ale podařilo se mu uprchnout z vazby a dostat se do Venezuely). Evidentně přitahovaný tajuplnou figurou (stopáž dvě a půl hodiny je až příliš velkorysá) rekonstruuje Trojan Tomanovu kariéru a pád. Do svého filmu vtahuje nejen známý příběh nástupu komunistů k moci, ale i téma židovských běženců snažících se dostat po konci války přes Československo s pomocí Američanů na Západ. Toman je měl v jurisdikci a díky bezskrupulózně uplatňovanému obchodnímu talentu získal z lidské tragédie nejen peníze pro komunistickou předvolební kampaň roku 1946, ale i pro sebe. Distribuční materiál jej popisuje jako šmelináře a všehoschopného kariéristu. Závěrečné titulky mu však souběžně připisují status téměř jakéhosi českého Schindlera, jehož jméno nese křídlo univerzity v Jeruzalémě.

Toman je tak spolu s Janem Palachem dalším z letošních filmů ohlížejících se do komunistických časů. V tématu „vyrovnávání se s…