Mohsin Hamid: Exit West

Světové politice už nějaký čas dominuje mentalita zdí, a to nejen metaforicky. Donald Trump na Valném shromáždění OSN zatracoval globalismus a vyzdvihoval politiku patriotismu. A údajně navrhl Španělsku postavit zeď přes celou Saharu, ne nepodobnou té, kterou pořád ještě nepostavil na amerických hranicích s Mexikem. Španělský ministr zahraničí možná nevěřícně zakroutil hlavou, ale takový Viktor Orbán jí bezesporu uznale přitakal. Na jižní hranici Maďarska se už tři roky hrdě vypíná žiletkový plot jako ostrá civilizační hráz.

Je to do určité míry pochopitelné. Za hranicemi se v mraze či horku nekrčí lidé v nouzi, ale zmutovaná mediální realita. Masa migrantů přicházející se zkušeností, která je pro západní publikum velmi abstraktní – s válkou. Dehumanizace uprchlíků je tak snadná, protože válka je z principu nelidská. Každý se jí umaže; a každý, kdo prchá, si v očích obyvatel svého bezpečného cíle přináší kousek zakrvavené temnoty.

V reakci na toto mediální i politické odlidštění vznikla v literatuře – která s vykořeněním, vyhnáním a putováním pracuje od prvopočátků – řada děl zabývajících se uprchlictvím. Kromě vzpomínkových knih či populárně-naučných děl o příčinách migrace to je především próza, která se snaží uprchlictví vtisknout lidský rozměr. V Česku to je například román Marka Šindelky Únava materiálu…