Další detaily zpackaných životů

Dita Táborská rok po dobře přijatém debutu Malinka vydala pokračování. Opět rozsáhlý román, který časově postihuje to, co se stalo před Malinkou a po ní. A jen těžko lze číst knihy odděleně. Název Běsa je složen z prvních slabik jmen hlavních hrdinek, dvojčat Běly a Sabiny, s nimiž se čtenář poprvé setkává v době dospívání v osmdesátých letech. Jejich matka má coby samoživitelka hluboko do kapsy, proto se nechává vydržovat ženáčem, kterému hořce přezdívá kádrovák menstruačního cyklu. Autorka šetří dobovými reáliemi, přesto zachycuje lhostejnost k veřejnému dění a neodbytnou touhu po nedostatkovém zboží závěru normalizace lépe než seriál Vyprávěj.

K dvojčatům, z nichž se vyprávění následně ujímá Sabina (Běla se propadá do drogové závislosti), přibývají další postavy a prostředí. Nejsilnější je linie z krajanské vesnice Bohemka na Ukrajině, která plynule přechází do divokých devadesátek v Praze mezi ilegální zahraniční dělníky. Už ne tak jasně, ale kompozičně stále logicky, je sem vklíněno třeba nemocniční prostředí. Táborská jako by dokazovala, že si umí pohrát s každým charakterem, sesbírat věrohodné detaily, použít vhodné stylistické prostředky, aby ve výsledku svedla všechna vlákna k Malince, hlavní postavě první knihy. Aby zodpověděla, proč je adoptovaná žena tak destruktivní a které z dvojčat je její biologickou matkou. …