0:00
0:00
Politika20. 1. 201817 minut

Jiří Drahoš: Musíte se nad to povznést

S kandidátem na prezidenta o tom, jak chce změnit Českou republiku

,
foto: Matěj Stránský
Autor: Milan Jaroš

Na vaše častá přání výjimečně odemykáme dva texty z nového Respektu 4/2018: následující rozhovor s Jiřím Drahošem a volební komentář Erika Taberyho. Pokud podobné texty oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se naším předplatitelem. Třeba digitální verze (webový archiv, mobilní aplikace, audioverze) jen za 109 Kč/měsíc.

•••

↓ INZERCE

Máte za sebou několik měsíců kampaně, je něco nového, co jste během ní zjistil o české společnosti?

Zjistil jsem obrovský zájem lidí o prezidentskou volbu a v mém případě také zájem lidí o změnu na Hradě. Prakticky v každém místě, kde jsme byli, jsme měli minimálně jednu, mnohdy více debat s veřejností. Navštívili jsme i různé podniky, kde jsme debatovali se zaměstnanci, měli možnost zeptat se kandidáta. Čili těch debat byla spousta a vlastně ve všech rezonoval názor, že by mělo dojít ke změně. Samozřejmě, zdůrazňuji, nebyl to statistický vzorek voličů z toho daného místa.

Která témata zajímala občany nejčastěji? Bylo něco, co se opakovalo bez ohledu na místo, kde jste zrovna byl?

Určitě. Některá témata byla úplně obecná, typu bezpečnost České republiky, zabezpečení členství v Evropské unii, v NATO, problém eura, migrace – tedy jedno velké téma související právě s bezpečností. Skoro všude také zaznívalo téma nedostatku pracovních sil. Navštěvovali jsme hodně malé a střední firmy, kde je to velký problém. A potom se samozřejmě objevovala témata lidská, sociální. Je sice hezké, že průměrná mzda je řekněme v tuto chvíli dvacet devět tisíc korun, ale dosáhne na ni pouze třetina lidí. S tím je nutné něco dělat. Je tu také problém násobných dluhových pastí, exekucí.

Exekuce jsou velké téma, protože se týkají statisíců lidí. Jakou roli tu může sehrát prezident?

Prezident by měl o důležitých tématech, ať jsou to ta velká, bezpečnostní, anebo ta zdánlivě menší, sociální, ale pro lidi velmi důležitá, mluvit, měl by je otevírat, aniž by nutně musel přijít s nějakým konkrétním řešením. Prostě ani prezident není děd Vševěd, aby znal do detailů všechny věci. Ale u exekucí, u těch dluhových pastí, tam je to celkem jasné. Tam stát až po dlouhé době reagoval například tím, že začal výrazněji omezovat možnosti jednoduchého zakládání lichvářských firem.

Čili na jedné straně můžeme říkat: „Ti lidé si za leccos mohou sami…“, ale musíme počítat s tím, že když člověk má možnost půjčit si zdánlivě seriózně, tak jsou lidé, kteří si půjčí. A pak se spustí proces vytloukání klínu klínem a dluhu dluhem. Není možné to smést pod stůl jen tím, že ti lidé mají být natolik chytří a natolik vzdělaní, že tohle neudělají. Takže prezident by o tom měl mluvit a otevřít debatu. Nechme odborníky nebo lidi, kteří k tomu mají co říci, ať přijdou s nějakým rozumným návrhem řešení. Těm lidem by se ale mělo pomoct, to je zcela jednoznačné. Stát tady spoustu věcí zanedbal.

Jiří Drahoš Autor: Matěj Stránský

Nejsme rozdělená země

Jako kandidáti jste se dopředu shodli, že když někdo postoupí, tak ho podpoříte, aby došlo na Hradě ke změně. Nicméně pánové Hilšer a Horáček za vámi osobně vyrazili a nabídli pomoc. Byl jste tím překvapen?

My jsme si na těch debatách říkali vícekrát, že ten z nás, kdo postoupí do druhého kola proti Miloši Zemanovi, získá naši podporu. Takže mě nepřekvapilo to, že vlastně pět bývalých protikandidátů, včetně Mirka Topolánka i Vratislava Kulhánka, vyzvalo své voliče, aby podpořili Jiřího Drahoše. Ale skutečně mě překvapilo, že Michal Horáček a Marek Hilšer tak učinili nejen tou výzvou, ale že neváhali a přijeli za námi s tím, že jsou připraveni udělat třeba nějakou společnou akci. To mě velice příjemně překvapilo.

Brzy po volbách byl zveřejněn výzkum společnosti STEM/MARK, kde se naznačuje, že kolem dvaceti procent voličů pana Hilšera zvažuje volbu Miloše Zemana. Budete se snažit využít Marka Hilšera přímo na mítincích?

Určitě ano, chystáme společnou akci s pány Hilšerem, Fischerem i Horáčkem.

Čím si vysvětlujete, že těch dvacet procent, což není úplně málo, zvažuje Miloše Zemana, a přitom vlastně kampaň pana Hilšera byla vysloveně o tom změnit styl, který nabízí Miloš Zeman?

Je to čerstvá zpráva a náš sociologicko-analytický tým se to snaží analyzovat podrobněji. Zatím ty detailní výsledky nemám, jen připomínám, že ta dotazovací akce, kterou zmiňujeme, byla uzavřena ve čtrnáct hodin v sobotu, to znamená, že nebyl ještě znám výsledek voleb. Já si myslím, že i tam může dojít k přesunu.

Mám dojem, že si mladí lidé začínají uvědomovat, že v těchto volbách jde také o ně.

Volby probíhají v době, kdy se hodně mluví o tom, že Česko je rozdělená země. Souhlasíte s tím?

Musím se přiznat, že jsem na svých výjezdech nenarážel na problém rozdělené země. My jsme jezdili takřka výhradně po mimopražských místech, regionech, menších či krajských městech a tam jsem nikdy ten pocit neměl. Lidé, kteří přicházeli na debaty, důrazně odmítali to vymyšlené dělení na „pražskou kavárnu“ a zbytek světa. Oni všichni cítí, že to je jakási nálepka, kterou se Miloš Zeman snaží opravdu společnost dělit, ale dělit účelově tak, aby lidé na venkově měli pocit, že tady je nějaká „pražská kavárna“.

Tu nálepku se snaží dát i vám, máte být reprezentant té od reality odtržené elity. Jak to chcete odrážet?

Já to odrážím od samého začátku. Pochopitelně když někdo na vás něco vyfabuluje a záměrně to šíří po sítích a pořád ten dojem podporuje, tak se té nálepky zbavujete velmi těžko. Já jsem zahájil svoji kampaň v Jablunkově, nejvzdálenějším městě od Prahy. Spustil jsem tam i kampaň před druhým kolem. Tam všichni vědí, že Jiří Drahoš umí vzít do ruky lopatu, že ví, kolik stojí mléko, máslo. Já si troufám říct, že současný pan prezident nebyl nikdy nakupovat a o těchhle věcech nemá ponětí. O tom, že nedržel v ruce lopatu, ani nemluvě. Snažím se lidem říkat i na debatách, že žiju život jako každý jiný člověk, že s manželkou jezdíme nakupovat, že pracujeme na zahradě chaty, že máme děti, vnuky. Nevím, proč bych měl být odtržen od běžného života. A znovu říkám, jsem člověk, který si svoje odpracoval i fyzicky, pracoval jsem na hospodářství svého strýce do osmnácti let. Prostě nálepka „Jiří Drahoš jako vědec, který o reálném životě nic neví“ je naprostý nesmysl.

V minulé volbě sehráli velkou roli senioři. Cílíte nějak na tuto voličskou skupinu?

Když jsme se rozhodli, že do té kampaně půjdeme, tak moje žena promýšlela téma, které by jí bylo blízké, pokud by hrála roli první dámy. Rozhodla se pro dvě oblasti. Jednak seniory, oblast důstojného stárnutí, a pak, protože máme velmi blízké kontakty s lidmi třeba z Jedličkova ústavu, handicapovaní lidé.

Ale pokud jde o seniory, na to jste se ptal, my jsme prakticky na každém druhém výjezdu navštívili buď nějaké komunitní centrum pro seniory, nebo domovy pro seniory. Čili tohle je přesně téma, které jsme oba zvedli.

Jaký poznatek jste si z těch návštěv odnesli?

Zajímavé bylo, že reakce byly v jedné věci úplně stejné, jako když jsme se bavili s prvovoliči, ti lidé byli nadšeni, že se o jejich problematiku někdo zajímá, a totéž platilo o personálu. Mluvili jsme se šéfy těchto institucí, s pečovateli i s lidmi z terénních center, jež zajišťují stárnutí doma, a odnášíme si od nich obrovskou spoustu poznatků. To je věc, kterou bychom rádi, i manželka, pokud to vyjde, zužitkovali v prezidentských aktivitách.

Když jste zmínil prvovoliče, mladí lidé říkají, že je politika nezajímá, protože politika se nezajímá o ně. Jak byste je k zájmu o dění přivedl?

Musím říct, že mě překvapilo, že na debaty chodila obrovská spousta mladých lidí. A také oni někdy říkali: „Pane Drahoši, co máme udělat pro to, abychom dostali svoje stejně staré kolegy k volbám?“ Podle mě velmi rezonuje otázka vzdělávání. Ode mě se tak trochu čeká, jako od vysokoškolského profesora, že se tomuhle tématu budu věnovat, což i činím. A na tohle ti mladí slyší. Oni také vidí a cítí, že doba, která přichází, vyžaduje výrazné změny ve vzdělávacím systému. A díky svým zkušenostem mohou pomoci.

Mám ale současně dojem, že si začínají uvědomovat, že v těchto volbách jde také o ně. Je to i díky tomu, že jsme do kampaně zapojili youtubery a lidi, kteří jsou velmi aktivní na sociálních sítích. Snažím se jim říct, že právě nejmladší generace by měla mít zájem na podmínkách, jež se tu vytvářejí, protože v nich bude žít déle než my. A je zajímavé, že se to, řekl bych, láme a že zájem vzrůstá.

Několikrát jste zmínil, že byste chtěl, aby se na Hrad vrátila slušnost. Jak by to vypadalo?

Tak především by prezident neměl vytvářet pojmy typu „pražská kavárna“ a my ostatní nebo stavět Prahu proti venkovu. Ano, život ve městě – a je jedno, jestli to je Praha, Brno nebo Ostrava – a na venkově se liší, ale kvůli tomu není třeba vytvářet umělá rozdělení, nálepkovat lidi stylem „Erik Tabery zrovna nesouhlasí s mým názorem, tak já mu dám nálepku kavárenského povaleče, nebo rovnou nepřítele“.

Prezident by se měl v tomto směru snažit vystupovat jako osoba, která spojuje. Prezident by měl důstojně reprezentovat směrem navenek, ale i dovnitř, může pomoci kultivovat politickou scénu, moderovat jednání. „Ryba smrdí od hlavy“, to je přísloví, které jsem použil mnohokrát a často jsem ho i slyšel od lidí. Prezident by neměl mluvit vulgárně, neměl by podnikat kroky, které by degenerovaly politickou scénu. Měl by jasně říkat, kam patří Česká republika, kdo jsou naši spojenci, kdo zajišťuje naši bezpečnost a tak dále.

Část společnosti vnímá jako životní příležitost, že jsme otevřená společnost, část se této otevřenosti bojí. Chce se raději více uzavřít, vidí rizika spojená se sjednocenou Evropou. Jak to vnímáte vy?

Bezpečnost společnosti a našeho státu nelze rozhodně podceňovat a nemá cenu si hrát na to, že lze dnešní situaci srovnávat se situací před deseti patnácti lety. To, že tady máme islámský terorismus, velmi expanzivní a velmi agresivní, to je prostě fakt. Doba se změnila, změnila se i oproti roku 2014 či 2015, kdy tady klíčovým problémem začala být migrace z oblastí válečných konfliktů, Střední východ, Afghánistán a tak dále. Teď stojíme před úplně jinou situací a nemůžeme zase zakrývat oči a říkat: „My budeme pacifisti, kdo chcete přijít, přijďte…“

V čem je podle vás situace jiná?

Je tu vážný problém spojený s fundamentalistickým islámským terorismem. Vedle toho je zde také velmi vážný problém takzvané ekonomické migrace, teď míním migraci zejména ze subsaharské Afriky. Máme tady ekonomickou migraci od nepaměti a žijí tu desítky tisíc Ukrajinců, Vietnamců, lidí z Balkánu, ze Slovenska a můžeme je rovněž nazvat ekonomickou migrací. Ale to, co je daleko závažnější, je migrace ze subsaharské Afriky, kde vlivem klimatických podmínek a neschopnosti vládců těch zemí zajistit lidem dostatečně kvalitní způsob života hrozí, že by do Evropy mohly vyrazit desítky milionů lidí. To Evropa není schopna vyřešit, čili je třeba těm lidem pomoci především tam a mnohdy to není ani tak drahá pomoc. Můžeme využít různé nezávislé instituce, nevládní organizace, expertní či lékařskou pomoc.

A samozřejmě s tím souvisí zabezpečení hranic schengenu proti migraci lidí, kteří chtějí v Evropě škodit, jsou to řekněme bojovníci nebo členové islámských teroristických organizací.

Každá země by přece jen měla mít to právo pustit či nechat žít na svém území toho, koho tam chce nechat žít. Ten přerozdělovací mechanismus, kvóty, nefunguje. Státy by měly mít právo rozhodovat v rámci azylového řízení o tom, kdo bude na jeho území žít. To považuji za důležité.

Mnozí vám vyčítají podpis výzvy vědců, která vznikla před lety. Vidí v tom uprchlíky „vítací“ dopis.

Tam není ani slovo o vítání, ani slovo o zvaní, tam je apel na politiky, aby nezneužívali cizího neštěstí – tedy lidí utíkajících z oblasti válečných konfliktů – k hromadění levných politických bodů. Byl to pouze apel na lidskou slušnost.

Těch zvěstí se šíří více, prý jste členem různých organizací, ať už jsou to zednáři, Bilderberg, Římský klub…

Dobře, ale Římský klub je tam položen na roveň zednářským organizacím a v tom případě je zednářem i současný prezident, protože on byl zakládajícím místopředsedou České asociace Římského klubu a velmi stál o to, aby Česká asociace tady vznikla. Mimochodem, byl to intelektuální debatní kroužek, který diskutoval nad tématy počínaje romskou problematikou a konče ekologií. Zednáři a zednářská spojení, to je naprostý nesmysl, ale samozřejmě když vám to někdo na internetu začne nalepovat, je to problém. Já už jsem se musel vypořádávat s problémy typu agent StB, pedofil. Víte, to není náhoda, že tyhle fámy a pomluvy kolují. To nenapíše jen tak někdo, komu se Jiří Drahoš nelíbí. To je naprosto profesionálně vyráběný a rozšiřovaný materiál a proti tomu se bojuje opravdu těžko.

Jak jste reagoval, když jste si poprvé přečetl o té pedofilii?

Když jsem se rozhodl, že do té kampaně půjdu, že budu kandidovat, tak jsem počítal s tím, že spousta lží, pomluv a výmyslů se objeví. Samozřejmě když se najednou o sobě dočtete v dokumentu, který je vyroben prakticky profesionálně, kde je citován jistý kapitán Šanda z prvního odboru Státní bezpečnosti a tak dále, že Drahoše zmáčkla StB, protože byl pedofil, tak těžko to člověka nechá chladným. Ale zase na druhé straně, prostě musíte se nad to povznést, jinak to nejde.

Měli bychom mít na paměti, že máme odpovědnost předat svým potomkům tuto zemi v lepším stavu, než jsme ji převzali.

Čekají vás debaty s prezidentem. Platí tedy, že půjdete do dvou?

Ano, půjdu do dvou. Neberu prezidentovi změny jeho názorů, ale on sám po prvním kole jasně prohlásil, že by chtěl dvě debaty, protože – jak řekl – třetí a další už by byla nuda. A teď se najednou dozvídám, že prezident kývl na čtyři debaty. Já jsem řekl, že budu jezdit za voliči a jestli bude nějaká debata v neděli večer, tak na ni prostě nepůjdu, ať bude kdekoli, protože už mám domluvený výjezdní program venku. V žádném případě nehodlám přistoupit na hru typu „prezident souhlasil s těmito čtyřmi debatami, tak se, Jiří Drahoši, přizpůsobte…“.

Jaké riziko pro vás plyne z toho, že na těch dvou debatách bude prezident sám?

Já bych řekl, že tam žádné riziko nehrozí. Drtivá většina lidí zná výrok Miloše Zemana, že dvě debaty stačí a dál by to byla nuda. Mezi námi, je to pravda – o čem bychom se bavili ve čtyřech debatách? Vůbec nemám představu. Zažil jsem debaty kandidátů, Miloš Zeman zatím žádnou, on nebyl v žádné debatě a ta témata se opakovala. Takže já nevidím důvod, proč dělat čtyři diskuse, a doufám, že soudní lidé pochopí, že mám jiné priority. Jezdím za voliči, potřebuji vést kampaň jinak.

Hodně se mluví o tom, že si vás Miloš Zeman „namaže na chleba“. Co na takové reakce říkáte?

Tak mě by zajímalo, na základě čeho to ti lidé tvrdí. Kdo viděl nebo slyšel Miloše Zemana debatovat v nějaké opravdu ostřejší debatě? Nemluvím o TV Barrandov, kde mu pan Soukup ten chleba podmazává, aby mu dobře chutnal. Já si nepamatuji, vlastně snad od dob prezidentských debat před pěti lety, Miloše Zemana v žádné takovéto debatě. Takže nemám obavy z nikoho, že by si mě „mazal na chleba“. A nevím, na základě čeho ti lidé soudí, že Miloš Zeman v současném stavu a formě je nějaký brilantní debatér?

Chybí nám vize

Letos oslavíme sto let republiky, co jsou pro vás základní hodnoty, na kterých vznikla?

Já bych k tomu předeslal, že nám hlavně chybí vize. Vize České republiky v současné době z mého pohledu žádná není. Před sto lety tu byla vize našich předků a Tomáše Garrigua Masaryka o samostatném demokratickém Československu. V roce 1948 tady byla vize, která nedopadla dobře, o beztřídní společnosti, to byla tragická vize. A vlastně poslední vize, již jsme měli, byla v roce 1989, přechod od totality ke svobodě a demokracii. Od té doby jsme v tomto směru tak nějak zplaněli. Nikdo z politiků, a tady je důležitá role prezidenta jako nadstranického hráče na politické scéně, nikdo z těchto lidí s žádnou vizí nepřišel.

A jaká je vaše vize?

Já samozřejmě mám představu, jak by měla Česká republika vypadat na konci pětiletého mandátu, pokud bych zvítězil ve volbách. Měl by to být demokratický právní stát, který ale také bude dbát o to, aby se postaral o slabší, o ty, kdo prostě třeba neměli štěstí. Takových lidí je tady mnoho a demokratičnost společnosti spočívá i v tom, že se těmto lidem pomůže. Česká republika by měla být bezpečným státem, a to jak zvnějšku, naše zajištění u spojenců, tak i uvnitř. Je nutné posílit určitou občanskou odolnost. Víte, lidé slyší momentálně od spousty politiků jen strašení, neslyší nic o národní hrdosti, neslyší nic o tom, že když budeme chtít, tak problémy zvládneme.

A mohl bych mluvit dál, ale možná bych skončil tím, že pro mě jako pro člověka, který má blízko k ochraně životního prostředí, i například některými svými patenty na recyklaci PET lahví, je klíčové, abychom nezapomněli na naši kulturu a životní prostředí. A abychom měli na paměti, že máme odpovědnost předat svým potomkům tuto zemi v lepším stavu, než jsme ji převzali. Ta vize je velmi komplexní, ale na druhé straně je mi jasné, co je třeba v tomto směru udělat. Prezident by měl iniciovat širokou společenskou debatu o takové vizi. Současný prezident ani jiní politici to nikdy neudělali.

Jiří Drahoš Autor: Matěj Stránský

Vidíte u našich prezidentů zakladatelů Masaryka a Havla pro sebe nějakou inspiraci, případně máte pocit, že někde udělali chybu?

No tak každý z nich byl člověk. Jsme jenom lidé, Tomáš Garrigue Masaryk také nebyl žádný ideál. I když u něj se ta kritika vzhledem k dlouhému časovému odstupu hledá hůře, už se vžila ona „tatíčkovská“ nálepka. Ale v každém případě Tomáš Garrigue Masaryk je pro mě inspirací i osobní, že člověk s kariérou akademika může přijít – u něj navíc v poměrně vysokém věku – do politiky.

Václava Havla si velmi vážím a on byl opravdu jistým garantem přechodu od totality k demokracii. Na druhé straně, myslím si, že kdybych mu měl ne něco vyčíst, ale spíše to konstatuji, on dlouhou dobu podceňoval systém standardních politických stran. To si myslím, že úplně nedocenil. Naopak oceňuji jeho apel na občanskou společnost, který dnes mimochodem znovu potřebujeme, protože jsme se dostali do určité pasti tím, že tady máme volené zástupce a trošku vzniká dojem: „Jednou za čtyři roky odvolme, a potom už se o to nestarejme, nechme to těm politikům.“ Havel však kladl důraz na občanskou společnost, což jsou lidé na venkově, jsou to hasiči, sboroví zpěváci jako v mém případě, zahrádkáři, různé neziskové organizace. Oba tito pánové jsou pro mě velkou inspirací.

Vaktuálním Respektu najdete také rozhovor s režisérem Markem Najbrtem a scenáristou Tomášem Hodanem o blížící se premiéře jejich filmu Prezident Blaník a o tom, kdo na politické scéně je ještě cyničtější než jejich hrdina, který v populárním seriálu ovládá veškeré zdejší dění.

Vědec, chemik, vysokoškolský učitel a kandidát na prezidenta České republiky. Narodil se v Českém Těšíně, dětství prožil v Jablunkově ve Slezsku. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, v letech 2009–2017 zastával funkci předsedy Akademie věd ČR. V roce 2012 byl vyznamenán medailí Za zásluhy v oblasti vědy. Svoji kandidaturu na prezidenta ČR oznámil v březnu 2017, o post hlavy státu usiluje jako nezávislý kandidát – nikdy nebyl členem žádné politické strany. Jeho protikandidátem v druhém kole tento týden bude stávající prezident Miloš Zeman. J. Drahoš ovládá několik jazyků, mezi jeho záliby patří turistika a běžky. Rád se také věnuje spolu se svojí ženou Evou, se kterou se poznali již během studií v Praze a vychovali dvě dcery, vnoučatům.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Svět s napětím sleduje české vědceZobrazit články