Nevím, proč bych měl mít jako starosta ostudu

Oldřich Lomecký už osm let řídí městskou čtvrť, která nemá v Česku obdobu. Praha 1 je milovaná pro svoji krásu, ale i odmítaná kvůli postupující proměně v trapný turistický skanzen. Její výrazný starosta zahání kromě cyklistů i jakékoli pochybnosti, že by něco udělal špatně. Zjevně to dělá přesvědčivě, protože jako jeden z mála starostů za TOP 09 odráží nápor ANO i vracející se ODS. Podle kritiků za to Praha 1 platí příliš vysokou cenu.

Co dělá vaše vedení radnice pro to, aby do centra Prahy, tedy na území Prahy 1, přicházeli ve volném čase Pražané z jiných městských částí?

Praha 1 je nejzatíženější částí a nemusí nikoho lákat, aby sem přijížděl. Praha 1 má v tuto chvíli spíše problém s tím, že je přeplněná, než že by byla prázdná…

Nikdo netvrdí, že je prázdná. Takže spíš nechcete, aby sem lidé přijížděli?

Nechceme. Opravujeme každý rok chodníky za 30 milionů, uklízíme psí exkrementy. Snažíme se, aby byla Praha 1 čistá a bezpečná. Poptávka po městské památkové zóně vzniká automaticky. Návštěvnost nám ročně roste skoro o deset procent. Je tu největší koncentrace divadel, největší koncentrace společenských akcí, na které se sjíždějí lidé z celé Prahy.

Tak tomu bývalo vždy.

Nesouhlasil bych s vámi. Dřív tady byly sklady Řempa a stažené rolety, dnes je téměř každý metr čtvereční zrekonstruován na nějakou provozovnu, kavárnu, restauraci a podobně.

Také se ale šíří názor Pražanů, že přestávají mít důvod do centra jezdit. Vnímají jej jako území, kde nejsou vítáni. Jsou tady přemrštěné ceny, nedá se jezdit na kole, nešetří se zákazy typu sednout si s plechovkou piva v parku na lavičce.

Pokud byste měl pravdu, jako že ji v tomto případě nemáte, tak by to znamenalo, že by nám počet návštěvníků centra klesal. Opak je pravdou.

Čísla nemáte.

Ale máme. Vždyť já v centru bydlím, dnes a denně centrem procházím, znám hustotu pohybu obyvatel. O tom mě nikdo nepřesvědčí, že neroste. Ale je pravda, že k některým zákazům se přistoupit muselo třeba kvůli nočnímu hluku vyvolanému právě lidmi z jiných městských částí.

Také není pravda, že by se na Praze 1 nemohlo jezdit na kole. Problém vznikl jen tam, kde jsou chodníky a pěší zóny. Pohyb na pěších zónách tak zhoustl, že Praha 1 musela regulací – řekněme – bránit chodce. A co se týče předražených podniků – máme tu i podniky, kam chodí místní. Tam je pivo stejně drahé jako na Vinohradech nebo ve Vysočanech.

To myslíte vážně?

Najdeme tu stejné podniky.

Pokud jde o jízdní kola, nechci se dohadovat, kam se dal jaký zákaz a proč. Zeptám se opačně: Co udělala Praha 1 pro to, aby tu lidé mohli jezdit jako v jiných evropských městech na kole?

Spoustu věcí. Třeba zobousměrňujeme jednosměrky tak, aby je nemuseli cyklisté objíždět. Na druhou stranu říkám dopředu, že nemůžeme měnit dlažbu, která je památkově chráněná. Nemůžeme ji měnit na asfalt, který by se cyklistům líbil. Centrum Prahy proto nikdy nebude jako centrum Berlína nebo Kodaně, protože to z principu nejde. Naše centrum bylo založeno Karlem IV., uličky jsou tady užší a cyklisté se tam nevejdou tak snadno jako ve městech, kde jsou široké bulváry. Ale tam, kde to jde, se snažíme vycházet cyklistům vstříc.

To je věc názoru. Patrně nejde o úzké uličky. Cyklistice v Praze by pomohly například průjezdové trasy přes území Prahy 1. Proč nejsou?

Problém je v tom, že zájmy cyklistů hájí spolek Auto*Mat, který je poměrně silnou organizací. Zájmy mlčící většiny, tedy chodců, nehájí nikdo. Ti mi posílají stížnosti o tom, že tady cyklista srazil babičku, támhle dítě. Takových stížností máme desítky. Musíme proto slyšet nejen to, že cyklista potřebuje cestu, ale také že chodci potřebují bezpečné chodníky.

Cyklisté ale nechtějí jezdit po chodnících. Proč nevyznačíte cyklotrasy na širokých ulicích?

Po nich cyklisté mohou jezdit bez problémů, v tom jim nikdo nebrání.