Čekání na české „ano“

A máme tu další české „ne“. Andrej Babiš nesouhlasí s evropskými plány na posílení agentury Frontex, která má v popisu práce ochranu hranic schengenského prostoru. Babiš přitom podobně jako tuzemští politici všech barev poslední tři roky bez ustání omílá, že je nutné chránit vnější hranice EU (jako by se o to Evropa až dosud nepokoušela), ale jakmile přijde nějaký konkrétnější návrh reformy z Bruselu, odmítne ho.

Předminulý týden šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker navrhl výrazné zvýšení rozpočtu, počtu zaměstnanců (z 1500 na deset tisíc) i kompetencí společné evropské pohraniční a pobřežní stráže. Náš premiér reagoval, že Frontex není třeba a nejlepší bude státům ležícím na jižní, námořní hranici Unie pomoci přímo. Během týdne se mírnil a požadoval, aby mu Evropská komise své plány pořádně vysvětlila.

Hledání shody

V podstatě se i v této otázce opakuje spor o to, kolik pravomocí v EU se má přesunout z národní na evropskou úroveň. Juncker a většina evropských předáků si ze zkušenosti roku 2015 vzali ponaučení, že národní státy mohou v krizové situaci ztratit nad vnějšími hranicemi kontrolu, a proto je potřeba zřídit pokud možno silnou, společnou evropskou pohraniční stráž.

Frontex již v roce 2016 pod tlakem událostí získal více peněz i nové kompetence. V praxi však pořád závisí na lodích a posádkách, které mu na omezenou dobu poskytnou členské státy EU. Na těchto plavidlech musí být během opěrací vždy přítomen styčný důstojník národního státu, v jehož…