Řešením je dcera?

V podkladech pro rozsáhlou studii o situaci žen v Chorvatsku jsem si podtrhla několik vět: „Na povídání mám jen kuřata. U nás na vesnici není kam jít, nemám žádnou společnost. A na domov důchodců peníze nemám. Je to horor.“ Tristní situace se týká hlavně žen, které zůstaly samy. (Podobné nesnáze studie zachycují také u starších mužů, zejména v případě, že jim zemře družka a zmizí tak nejen společnice, ale často i neplacená pečovatelka.)

Všemi materiály se táhne určité jednotící téma: ženy mají ve stáří méně peněz. A to nejen v Chorvatsku, které si podobně jako Česko prodělalo spoustu společenských změn a současná generace nebyla na důchod vycvičena si šetřit. Dokonce i v Americe, zemi k šetření si na důchod oproti sociálně zabezpečenější Evropě mnohem vycepovanější, mají na konci kariéry ženy našetřeno na penzi o polovinu méně než muži. Nejen že jsou ženy všude hůře placené, a nemají tedy možnost dávat tolik peněz stranou jako muži, ale velmi často také výdělečnou činnost během života minimálně jednou pozastaví či omezí, aby zdarma pečovaly o děti nebo nemocné příbuzné. A to dokonce i v pokročilejším věku a i pokud nemají dost naspořeno. Ženy ve věku 55–67 let, jež se ve Spojených státech musí starat o své staré rodiče, tak činí zdarma na úkor placených hodin a pracovní čas, za který by jim někdo platil, redukují o 41 procent.

Když ale přijde řada na ně – potřebují péči, s někým si popovídat a peníze na přežití –, jsou na tom nakonec velmi špatně, což znovu potvrzuje…