Nová hranice Evropy
Počet Afričanů, kteří se vydávají přes Saharu směrem na sever, prudce klesá
Jestli existuje něco jako centrální nádraží na migrační trase směrem do Evropy, pak leží v Agadezu ve státě Niger. V posledním městě na jih od libyjské části Sahary se stovky let křížily saharské karavany a poslední roky se tu potkávají stezky migrantů z tuctu zemí západní Afriky. V konvojích desítek vozů odsud vyráželi přes poušť na sever směrem ke Středozemnímu moři. Podle různých odhadů tudy prošlo 75–90 procent Afričanů, kteří minulé tři roky na člunech dopluli do Itálie.
V Evropě se politici o migraci stále přou, jako kdyby pokračovala krize z roku 2015, a jako z jukeboxu se z jejich úst ozývá volání po lepší ochraně evropských hranic. Ale na africké trase už byl tento požadavek naplněn. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), která migranty putujících z Nigeru do Libye počítá, hlásí dramatický pokles. V roce 2016 napočítala 290 tisíc průchozích, vloni pouze 33 tisíc a letos ještě méně.
Autoritářská kotva
Změna nepřišla z měsíce na měsíc. Už v roce 2015 Niger se značnou pobídkou Evropské unie přijal zákon, který měl zastavit „převaděčský byznys“ na Sahaře. Zákon, který začal být uplatňován po dalším naléhání Evropy až o rok později, zakazuje převoz migrantů na sever od Agadezu. Na výpadovkách za městem hlídkují bezpečnostní složky a zabaví vozidlo, ve kterém objeví občana jiné africké země. Řidičům džípů či náklaďáků převážejících migranty hrozí roky vězení.
Z Nigeru, jedné z nejchudších zemí planety, se tak stal strategický partner EU. V tamním…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu