Navátý, ale funkční

V perfektním obleku doplněném světle růžovou kravatou, soustředěný a sebejistý, se skvělou angličtinou, byť s mírným francouzským přízvukem. Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker minulou středu na tiskové konferenci ve Washingtonu společně s americkým prezidentem Donaldem Trumpem spokojeně oznámili, že se jim podařilo zažehnat hrozící obchodní válku mezi EU a Spojenými státy. A Juncker si za to vysloužil chválu. Třeba německý ministr pro ekonomiku a energetiku Peter Altmaier gratuloval k „průlomu, který zachrání miliony pracovních míst“. A jeho kabinetní kolega z rezortu zahraničí Heiko Maas k tomu dodal, že Juncker za Atlantikem ukázal, že politika nespočívá v „agresivním tweetování“, ale v hledání reálných řešení.

Jen těžko uvěřit, že tento státník s klidem oznamující zásadní dohodu je ten samý muž, který se pouhé dva týdny předtím v Bruselu potácel tak silně, že nebyl schopen sám vystoupat na mírně vyvýšené pódium, kde se měl vyfotit společně s lídry členských zemí NATO, a za chůze musel být podpírán několika lidmi. Vratký krok třiašedesátiletého veterána evropské politiky vyvolal další kolo spekulací, které se kolem Junckera rojí celé roky – totiž jestli nehledí příliš často na dno sklenice s alkoholem.

Lucemburské objetí

Mluvčí komise Junckerovy nedávné potíže vysvětlil zdravotní indispozicí způsobenou akutní bolestí zad, lidově zvanou houser. Ne všichni tomu uvěřili. Dlouholetý bruselský zpravodaj Jean Quatremer v ostrém komentáři pro britský týdeník…