Zájem o soukromý život velikánů naší historie, o jejich klopýtání, slabosti i nemravnosti, může vypadat jako trapné voyeurství, odvádění pozornosti od myšlenek a činů, jimiž nás tito lidé poctili. Možná je to ale jinak. Detailní zprávy ze soukromí umožňují po letech, obvykle po smrti hlavních aktérů, víc porozumět, co díky talentu, píli, odvaze či prozíravosti dokázali. A je přitom úsměvné, jak nesnadné je odlišit, nakolik je chuť nahlížet do kuchyně nebo spíš ložnice výjimečných lidí nesena snahou porozumět dějinám a nakolik zmíněnou touhou po senzaci.
V české historiografii není nikdo vystaven takovému zájmu jako Václav Havel, a neměli bychom se tedy divit, pokud zvědavost míří i na jeho soukromý život, podle různých náznaků nečekaně barvitý. Od devadesátých let minulého století se přitom ví, že klíč k němu drží Havlova dlouholetá milenka, psychoterapeutka Jitka Vodňanská. Vědělo se, že vlastní dopisy, jež jsou unikátním vhledem do soukromí lídra opozice krátce před jeho proměnou v lídra celé společnosti. Vodňanská ale zájemce o obsah Havlovy korespondence napínala. Odmítala žádosti o její poskytnutí (jedna přišla před lety i z redakce tohoto časopisu) a rozhodla se pro vlastní zveřejnění v rámci knihy, v níž vypráví celý svůj život.
Bláznivá padesátá
Autorka i její nakladatel Torst přitom připravili jeden paradox: vhled do Havlova života přichází ve formě díla, které obalem i názvem umně maskuje, jaký unikát skrývá. Navíc se terapeutka v rozhovorech podivuje…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
