Rok 1968 a vzpoura novinářů

Rok 1968 je rokem novinářů. To oni spustili celonárodní touhu po svobodě, to oni tlačili váhající politiky dál k uvolnění poměrů, to oni se stali záminkou k zákroku Moskvy, to oni se stali první obětí normalizace. Jestli je rok 1968 v západním světě symbolem vzpoury proti pokryteckým mravům předchozích generací, u nás byl vyjádřením prosté touhy po dospělosti. Zralý člověk může říkat, co si myslí, chce bez zastrašování a hrozby trestem promlouvat do dění kolem sebe. A to nejde bez médií, respektive před padesáti lety to rozhodně nešlo. Zřejmě nikdy předtím a nikdy potom nemělo u nás psané slovo takovou sílu jako tehdy.

Otevřené dveře

Když se novinář roku 2018 začte do práce svých kolegů z roku 1968, obestře ho řada protichůdných pocitů. Je to směs obdivu i nepochopení. Například pohled do čísel Literárních listů nabízí přehled výjimečných autorů: Milan Kundera, Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Karel Kosík, Petr Pithart, tu a tam i Václav Havel a další.

Jistě, v té době šlo o zcela unikátní tiskovinu, takže se tu koncentrovalo to nejlepší, co česká literární žurnalistika nabízela, ale i tak je to impozantní seznam. A s tím pochopitelně souvisí i vysoká úroveň stylistiky, pestrost myšlenek či nebývalý rozhled autorů.

Obdobně tomu bylo například v časopisech Reportér či Tvář. Každý list měl nějaké specifikum, vlastní…