Před chodcem nebrzdi

Ačkoli jedeme jen třicetikilometrovou rychlostí, není to příjemný pocit. Auto míří vstříc srážce, ale řidič zůstává v klidu, nemá ruce na volantu a nijak nezasahuje. A stejně bezstarostně se chová autopilot. Na obrazovce se rýsuje překážka, počítač ji vnímá díky radaru umístěnému pod předním nárazníkem, přesto nechává věcem volný průběh.

Testuje se totiž automatické nouzové brzdění a člověk za volantem má mít co nejdéle možnost situaci vyřešit. Teprve když do poslední chvíle nic neudělá a srážka se zdá být neodvratná, autopilot zasáhne. Brzdění je prudké, bezpečnostní pásy se zaříznou do těla. Zastavujeme pár centimetrů od překážky. „Když to zkoušíme v osmdesátce, máme za chvíli fialové hrudníky,“ usmívá se řidič.

Testy, které v Praze před časem předvedla firma Valeo, přední výrobce asistenčních systémů a senzorů pro autonomní řízení, jsou výjimečné právě zapojením radaru. Auta schopná v kritickém okamžiku sama „dupnout na brzdu“ se už prodávají, ale k nouzovému zásahu využívají zatím jen informaci z kamer. Radar, který mapuje okolí vozu prostřednictvím rádiových vln, se má stát dalším krokem ke zvýšení spolehlivosti počítačového asistenta, jehož úkolem je pomáhat řidiči.

Co když však žádný řidič za volantem sedět nebude? Vývoj v posledních letech akceleruje a plně autonomní auta se zdají být na dosah. Mají být bezpečnější – robot přece reaguje rychleji než člověk. Několik smrtelných havárií z nedávné doby ale nabádá k opatrnosti.

Selhal člověk, nebo stroj?