Dovolte mi nastínit vám, jak vypadá takový běžný den čerstvého maturanta. Zatímco všechna média okolo něj chrlí skandální titulky typu: „Tragické výsledky maturity z matematiky!“ (Blesk), „České děti neumějí česky“ (iDNES.cz), „Testy státní maturity z češtiny zmutovaly v bizarní zkoušku“ (Respekt) a politici s odborníky na vzdělávání rokují nad tím, proč naše školství nevypadá jako to finské nebo jakékoli jiné lepší, úspěšnému maturantovi je to jedno. Je především rád, že tu „maturu“ má. Na známky se ho zeptá jeho babička, ale jinak mu nikam nepomohou, boj pokračuje… Oficiálně si sice užívá nejdelší prázdniny ve svém životě, ale v praxi to znamená objíždění vysokých škol a koloběh přijímacích testů.
V tomto duchu se neslo i mé pondělí. Spolu se svými (teď už bývalými) spolužáky jsme se vypravili vstříc naší kariéře budoucích žurnalistů, směr Karlova univerzita. Neboť slovy mých rodičů: „Když už nehodláš jít na medicínu, tak se přihlas alespoň na Karlovku, ta má nějaké jméno!“ Cestou v autobuse se bavíme o tom, jak propustili šéfa Cermatu, protože v maturitních testech se našla chyba: „Jak se to může stát? Vždyť ty testy připravují rok!“
Avšak zanedlouho poté ještě rádi vzpomínáme na hladký průběh maturit. Přijímací testy se zdají být tvrdým oříškem především pro zadávající. Rozdat zadání všem klidně sedícím uchazečům je náročný logistický úkol, ale po půl hodině už má každý zájemce o studium v neklimatizované učebně právnické fakulty co vyplňovat. Trable zkoušejících tím však nekončí. Všeteční studenti je totiž vzápětí začnou upozorňovat, že v jedné z prvních doplňovacích otázek chybí vynechané místo a není jasné, kam se má slovo doplnit, a taky že v oddělení A je otázka č. 39 stejná jako otázka č. 40. Začíná to působit, jako by ten test předem ani nikdo nečetl. Ale takové problémy se na místě jen stěží vyřeší, a tak nás dozor uklidňuje: „Prostě to nějak vyplňte, my k tomu při opravě přihlédneme.“ Tím „my“ mají asi na mysli stroj, který test vyhodnocuje.
U otázky „Kdo moderuje pravidelný rozhlasový pořad Host Radiožurnálu?“ se zaraduji. To přece vím! Naposledy jsem Lucii Výbornou slyšela zpovídat šéfredaktora Respektu Erika Taberyho. Poslala jsem tam tehdy dotaz, jestli by pro studium žurnalistiky doporučil Masarykovu, nebo Karlovu univerzitu. Když se pozdě večer vrátím domů (celé přijímačky se nakonec protáhly skoro na čtyři hodiny), najdu na stole dopis od společnosti Scio, která zprostředkovává přijímací řízení pro většinu oborů na Masarykově univerzitě. Uvnitř se píše, že jsem byla přijata a kdy se mám dostavit k zápisu. Jednoduše, stručně. Příjemná změna po hodinách prodírání se divokou změtí odkazů na webových stránkách UK, po kterém vždy nabudu přesvědčení, že by měli přijmout každého, komu se na nich podaří najít, co hledá.
Usínám a v duchu lituji své kamarády, které podobných výletů čeká v následujících dnech ještě několik. Já mám naštěstí splněno. A zda MU, nebo UK se brzy ukáže…
Závěrem nutno podotknout, že Karlova univerzita má díky svému jménu obrovský nápor uchazečů, což činí organizaci přijímacího řízení značně složitou, ale jak řekl můj kamarád: „Jestli tohle byla UK, tak jsem zvědav, jak to bude vypadat ve středu na JU.“
P.S.: Jak tak koukám, postoupila jsem do druhého kola, tak nevím, jestli mi v něm tento článek pomůže.
Anna Pěkná
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
