Některé věci jsou tak jasné, že je občas trapné je připomínat. Třeba že sex je mimořádně příjemná činnost, kterou provozují lidé, kteří se vzájemně přitahují, a to v okamžiku, kdy na to mají oba chuť. A že mlčení neznamená nutně souhlas a že když někdo něco neví, tak je dobré se na to zeptat. Protože však stále existují lidé, kteří mají v elementárních pravdách zmatek a nutí k sexu lidi, kteří si to nepřejí, v některých zemích upravují zákony tak, aby to bylo jasné i těm méně chápavým částem populace.
Naposled ve Švédsku schválil předminulý týden parlament nový zákon, který říká, že sex bez jasně verbálně či fyzicky projeveného souhlasu obou zúčastněných je znásilnění. A že pokud jsou signály nejasné nebo nejednoznačné, je namístě se ujistit, že partner či partnerka sex skutečně chce. Podobně naformulované zákony již platí v řadě dalších evropských zemí – patnáct let ve Velké Británii, od předloňska v Německu, Belgii či Irsku. O tom, že je budou následovat, uvažují Dánové či Finové (naopak Norové podobný návrh nedávno zamítli).
Dosavadní praxe v těchto zemích ukazuje, že stíhání a trestání sexuálního násilí je nadále velmi komplikované – jde často o situace beze svědků a o lidi v blízkém vztahu. Žádná vlna psaných smluv o sexu (před níž varují někteří čeští glosátoři) se nezvedla. Co naopak nastalo, byl další ze zamýšlených efektů nové legislativy, tedy široká společenská debata o tom, jak vypadá a jak naopak zcela jistě nevypadá souhlas se sexem. Už teď není ve…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
