Dejte to mladým

Nad rušnou křižovatkou v centru Lvova stojí mohutný, ale trochu omšelý barokní kostel. Podobných staveb je ve třičtvrtěmilionovém městě na západní hranici Ukrajiny celá řada. Hlavní vrata jsou zamčená, vstup do kostela i přilehlé fary obstarávají oprýskané dřevěné dveře, vedle kterých na zdi visí unifikovaná úřední cedule, upozorňující návštěvníky, že vstupují do kulturní instituce. Od dveří do hloubi budovy vede potemnělá chodba, z níž vystupuje jen budka ze skla a dřeva – padesát let stará prodejna lístků. Vpravo jsou další dveře, které se otevírají do rozlehlé lodi nedávno opraveného kostela. Naproti oltáři stojí pódium, čelem k němu tři stovky židlí a nad pódiem srdce celého prostoru – varhany.

To jediné, co nepasuje do Domu varhanní hudby, jak se tenhle úctyhodný, zavedený a na první pohled usedlý stánek vysoké kultury jmenuje, je dvojice mladých mužů, kteří stojí vprostřed kostela a přátelsky se dohadují s klavíristou, který právě cvičí na večerní vystoupení. Třicátník Ivan Ostapovič vede zdejší koncertní sál už půl roku spolu se svým o tři roky mladším zástupcem Tarasem Demkem. Podle vzhledu, dobré angličtiny a neformálního vystupování by je návštěvník snadno zařadil k pozici šéfů jednoho z lvovských hudebních klubů. To by ovšem nesměla na Ukrajině probíhat nenápadná kulturní revoluce.

Naučit se platit

Proměna má spořádaně úřední obrysy a je to méně osudový důsledek státního převratu z roku 2014, který zemi přinesl pád proruského prezidenta Janukovyče,…