Minulý týden se u nás na pražské právnické fakultě řešilo především jedno téma. Mé spolužáky pobouřila změna, s níž přišel ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán (ANO) a která pro vystudované právníky prodlužuje čekání na možnost ucházet se o kariéru soudce ze tří na pět let.
Pro ty, kteří nejsou obeznámeni s chodem justice, je vlna rozhořčení možná nepochopitelná. Proto si to stručně shrňme. Abyste se mohli alespoň přiblížit k soudcovskému taláru, musíte přežít dlouhé, poměrně náročné (a občas vyčerpávající) studium na právnické fakultě.
Po dvojích státnicích vás čekají stejně nelehké zkoušky, které když úspěšně složíte, stanete se tzv. čekateli (dá se říct asistenty) na soudu. Poté už stačí „jen“ vydržet po státem stanovenou dobu dělat pomocnou ruku konkrétnímu soudci, což při současné zavalenosti soudů ovšem znamená desítky hodin přesčasů. Toto období se teď ministr rozhodl prodloužit téměř dvojnásobně.
Netvrdím, že by student práv měl jít soudit hned po škole. A ani neříkám, že prodloužení o dva roky znamená automaticky něco špatného. I já bych chtěla, aby o mém osudu před soudem rozhodoval člověk s praxí a s určitými zkušenostmi. Nicméně představa, že po pětiletém studiu a po podstoupení rizika, že se v průběhu ještě několikrát změní podmínky, bych měla ve svých třiceti letech pracovat za 16 tisíc korun, není motivací, kterou bych od státu čekala. A podle reakcí v mém okolí to tak vnímá i většina studentů práv.
„Věřím, že nový systém odradí ty, o…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
