Tady je ajatolláhovo

Nad slunce jasné je v zahraniční politice Donalda Trumpa máloco. Své názory mění často a chaoticky, v jeho týmu se prostřídali politici se zásadně odlišným pohledem na svět. Jedna konstanta se však na Trumpově twitterovém účtu a mezi jeho spolupracovníky přece jen najít dá: odpor vůči íránskému režimu. Trump vcelku pravidelně označuje vládu v Teheránu za „celosvětově největší sponzory terorismu“. Nový poradce pro národní bezpečnost John Bolton roky prosazuje bombardování a svržení režimu ajatolláhů. A též ministr obrany James Mattis, poslední klasický umírněný republikán v čele administrativy, považuje Írán za největší hrozbu stability a míru na Blízkém východě.

Írán je momentálně zapojen v každé z mnoha válek, které v regionu zuří. Nikdy není zmírňující silou, ale naopak přispívá k další eskalaci napjaté situace. Jedním z hlavních důvodů amerického vypovězení jaderné dohody je právě skutečnost, že nijak neřeší toto chování. A nárůst íránské moci v posledních patnácti letech skutečně bere dech: Teherán dnes ovládá pozemní koridor vedoucí od hor na východě Íránu až ke Středozemnímu moři.

Íránská osa

V Libanonu Íránské revoluční gardy od osmdesátých let vycvičily a vyzbrojily spolehlivého spojence, šíitské hnutí Hizballáh, které mezitím tvoří „stát ve státě“. Má právo veta nad vývojem v zemi, protože jeho milice jsou silnější než státní armáda a koalice postavená kolem jeho politického křídla v květnu vyhrála volby. Hizballáh disponuje podle různých údajů 120–200…