Jak rozumět populární kultuře

Plakáty pophvězd, trička s Hvězdnými válkami, diskografie kapel naučené nazpaměť, podomácku dělané fanziny. Americký mediální teoretik John Fiske se jako jeden z prvních vypravil koncem osmdesátých let do tehdy neprozkoumaného terénu fanouškovských zvyků i tvorby a objevil doposud skrytý svět. Na rozdíl od ostatních vědců se na něj nedíval skrze prsty a neviděl jen uhrovité nerdy či poblázněné fanynky. Pokládal za fascinující a inspirativní, jak může být „pokleslá zábava“ prostředkem k emancipaci.

V knize Jak rozumět populární kultuře z roku 1989 – která teprve nyní vyšla česky – pak Fiske poskládal první teoretickou koncepci populární kultury. Nechápal ji jako záležitost estetického vkusu, ale jako síť společenských vztahů. Nezajímaly ho produkty, soustředil se na proces mezi plátnem či reproduktorem a divákem, kterého dal do centra namísto autora. A zároveň tak v poutavě a srozumitelně psané knize položil základy tomu, jak můžeme populární kulturu číst. Ukázal, že dělení na neprostupné kategorie vysokého a nízkého umění postrádá smysl; a pokud přestaneme populární kulturou opovrhovat, může nám ukázat sociální, ekonomické i kulturní souvislosti doby, v níž žijeme.

Nepovyšovat se

Britská konzervativní společnost měla v sedmdesátých letech velké nepřátele, „deviantní“ skupiny mládeže převážně z nižších tříd. Jedni je démonizovali, další se je rozhodli zkoumat – a mezi nimi i teoretik jamajského původu Stuart Hall, který viděl v jejich chování…