... a pak někam zmizel

Zavřít prezidenta do bezpečí na druhém nádvoří a zbytek Pražského hradu otevřít veřejnosti. A to víc, než kdykoli dosud. Tak se dá shrnout diplomová práce studentky architektury na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové Eleny Fialkové nazvaná Redefinice Pražského hradu (2017). Četba této práce na pozadí úmorných front a bezpečnostních kontrol, které v srpnu 2016 zavedl prezident Miloš Zeman, připomíná, že toto řešení rozhodně nemusí být definitivní. A že o současných městech je nutné přemýšlet bez optiky strachu a bez diktátu umrtvující byrokracie.

Rok zlomu

Pražský hrad fascinoval rodačku z východoslovenských Košic Elenu Fialkovou od chvíle, kdy přišla studovat do Prahy. Ráda se na něj dívala z oken školního ateliéru, jednou si mobilem nafotila hravou sérii, na níž jeho panoráma nad řekou postupně mizí v mlze. Bavila se představou, co by se asi stalo, kdyby zmizel opravdu. Chyběl by Čechům? Mají ho vůbec rádi?

Pak přišel srpen 2016 a studentku architektury napadlo, že její fantazie zmizení se vlastně začala naplňovat. Plíživý trend „mizení“ Hradu začal už prezident Václav Klaus, který ho v tichosti zavřel přes noc. Teď se ale areál s odkazem na hrozby terorismu uzavřel úplně. U šesti vstupů se objevili vojáci a policisté, kteří začali příchozím namátkově kontrolovat tašky a batohy. Hradní mluvčí Jiří Ovčáček to zdůvodnil obavou, že by někdo mohl…