Zpátky jedině na tanku

Přátelé. Od Nového roku ruším svůj Facebook a jsem jen na Viberu a WhatsAppu. Děkuji za pochopení.“ Zprávu s poněkud tajemným vzkazem si před Vánoci vyvěsil na svoji sociální síť první Čech, kterého policie obvinila, že se účastnil bojů na Ukrajině. Právě Facebook, na němž vystupoval pod pseudonymem „Gardista Dnr“ s odkazem na proruskými separatisty ovládanou Doněckou lidovou republiku na východě Ukrajiny, policii posloužil jako jeden ze zdrojů informací o jeho aktivitách.

Často si na něj dával fotografie v bojovém oblečení a psal na něj různé vzkazy. To vše nedávno Gardista Dnr vymazal. Se svými čtenáři se rozloučil fotografií, na níž drží v ruce zbraň. Stojí u cihlové zdi na neznámém místě a na sobě má vojenské oblečení. České bezpečnostní složky se v současné době nezabývají jen bojovníky z Ukrajiny, potvrzeny jsou podle informací Respektu i dva případy ze Sýrie, kde Češi jsou na straně džihádistů.

Fenomén zahraničních bojovníků, kteří odcházejí do aktuálních konfliktních zón, již několik let řeší řada evropských zemí. Z pohledu policie a tajných služeb představují značné bezpečnostní riziko. Neví se, jak radikální budou jejich postoje, až se, bohatší o divoké zkušenosti, vrátí. Česko se sice jejich malým počtem nemůže srovnávat s většinou států Evropské unie, neznamená to ale, že stojí zcela stranou.

Stráž u tržiště

Respekt identitu prvního obviněného Čecha, který bojoval na Ukrajině, zná, do případného projednávání před soudem se ji však rozhodl nezveřejňovat, aby nemohl být ostrakizován. Gardista Dnr se narodil v roce 1984 v jednom z menších měst a pracuje jako voják z povolání (armáda uvádí, že je postaven mimo službu). První, kdo si Gardistových aktivit všiml, byla Vojenská policie, která na Facebooku zaregistrovala jeho fotografie, odkazující k válce na Ukrajině.

Jak později vyplynulo z vyšetřování, během bojů se měl přidat k proruským separatistům, a to na straně tzv. Doněcké lidové republiky. Ta vznikla v roce 2014 po vpádu Ruska na Ukrajinu. Vladimir Putin původně zřejmě počítal, že podobně jako Krym bude i tahle část Ukrajiny připojena k Rusku. Území se sice nakonec dostalo pod kontrolu Moskvy, není však stále oficiální součástí Ruska a na místě dodnes probíhají boje.

Gardista Dnr v regionu pobýval minimálně jednou v průběhu roku 2015, kdy byl konflikt intenzivnější než nyní. Do oblasti se měl dostat tak, že si opatřil tranzitní vízum do Ruska a přes jeho území překročil hranici na Ukrajinu. Letěl přes Moskvu, následně vnitrostátním letem do Rostova na Donu a odtud odjel autobusem do Doněcku. Hranice překročil 11. dubna 2015.

Po příjezdu na místo se měl vyzbrojit a zapojit do Republikánské gardy, která představuje několikatisícovou elitní složku armády Doněcké lidové republiky. Policie zdokumentovala, že mezi jeho činnosti patřila stráž v zákopu, údržba zbraní nebo stráž u tržiště. Během svého pobytu Gardista Dnr nosil uniformu Republikánské gardy. Zda Gardista Dnr přímo bojoval či někoho zabil, není jasné. Zpět do Česka se vrátil 5. května 2015, kdy mu vypršelo vízum. Přicestoval letem ruského Aeroflotu na Letiště Václava Havla, opět přes Rostov na Donu a Moskvu.

Detektivové ho stíhají za trestný čin teroristický útok ve fázi přípravy. Jestli se případ dostane před soud, bude to vůbec poprvé, co zdejší justice bude řešit účast českého občana v přímém boji v zahraničí. Už teď je zřejmé, že by mohlo jít o zajímavý soudní spor. Gardista Dnr veškerou vinu popírá, policie mu bude muset prokázat, že se nějakým způsobem činnosti Republikánské gardy účastnil. „Rozhodně jsem neválčil. Vše další bych nechal na soud,“ řekl minulý týden obviněný Gardista Dnr Respektu. Podobně mluvil i před časem při osobní schůzce.

Vysoký a svalnatý muž vystupuje sebevědomě a zmiňuje svoji zálibu ve vojenských uniformách (byl členem klubu vojenských výsadkových veteránů). Trvá však na tom, že jde o pouhý koníček. Připouští jen, že v místech ovládaných Rusy byl, ale bylo to prý kvůli návštěvě rodičů jeho ukrajinské přítelkyně.

Zvěrstva fašistů

V současné době na Ukrajině bojuje na ruské straně několik Čechů, další tam byli v minulosti. Bezpečnostní složky se zabývají více než deseti konkrétními případy. Dva bojovníci z tuzemska již přišli o život. Úmrtí tělocvikáře Iva Stejskala z Brna v Donbasu potvrdila v minulosti na Facebooku jeho sestra, která současně sdělila, že zemřel i jeho spolubojovník Vojtěch Hlinka ze Žatce.

Slovenský Denník N, který o cizincích válčících na Ukrajině přinesl na konci roku 2016 obsáhlou reportáž, je rozdělil do tří kategorií: žoldnéře, zločince a idealisty. V článku byl zmíněn další bojovník z Česka, který na Ukrajině vystupuje pod přezdívkou Begemot. Denník N ho popsal jako na žoldnéře, i když sám tvrdí, že začínal jako idealista. Tají své jméno, hlásí se ke komunismu, před příchodem na východní Ukrajinu pracoval jako osobní strážce mafiánů působících v luxusních salonech na Kypru.

Do války se podle svých slov zapojil proto, že se už nemohl dívat na „zvěrstva ukrajinských fašistů“, a proto společně s přítelem z Česka vyrazili do Donbasu bojovat. Dnes se nepříliš úspěšně pokouší vyhledávat potenciální investory a přesvědčuje je, že v Donbasu je panenský trh a minimální konkurence. V Česku se podílel na založení konzulátu Doněcké lidové republiky v Ostravě, jehož prostřednictvím se Rusové pokoušeli legitimizovat svou okupaci této částí Ukrajiny.

Čeští bojovníci na Ukrajině rozhodně netvoří jednolitou skupinu. Většinou se znají nebo o sobě cosi slyšeli, na východ ale neodešli společně. Část z nich působí v Doněcké lidové republice, část v Luhanské lidové republice, která je rovněž pod kontrolou proruských separatistů. Někteří z nich si údajně jezdili na Ukrajinu „zabojovat“ na několik týdnů či měsíců, pak se vraceli a časem znovu odjížděli na frontu.

Jedním z těch, kdo jsou stále na místě, je žoldnéř Alois Polák, který loni v září poskytl krátký rozhovor odbornému časopisu o bezpečnosti Security magazínu. V něm řekl, že se stal občanem Doněcké lidové republiky. „Vracet se do České republiky rozhodně zatím nechci. Pro mě je Česko v rukou nepřátel, takže sem se vrátím jedině na ruském tanku nebo jako partyzán,“ uvedl doslova.

Sám sebe charakterizoval jako idealistu, kterému podobně jako jeho druhovi ve zbrani Begemotovi vadí „násilný“ a „nacistický“ převrat na Ukrajině. „Tohle je, byla a vždycky bude ruská země. Svou přítomnost tady beru jako poslání. Aby nás Čechy měli místní lidé v paměti, že jsme někteří stáli na správné straně. Tak jako vždy v historii,“ řekl Polák.

Vykreslování Ukrajiny jako země ovládané „nacisty“ se do puntíku shoduje s ruskou propagandou, jejímž smyslem je znevěrohodnit tamní masové protesty proti snaze Ruska zabránit Ukrajině více se svázat s Evropskou unií a Západem. O českých bojovnících se toho ví zatím poměrně málo a není vůbec jasné, odkud se jejich velmi podobný geopolitický náhled vzal.

V řadách fronty

Ukrajina není jediným místem, kde nyní mladí Češi bojují. Minimálně dva bojovníci odešli před více než rokem i do Sýrie, kde se zapojili na straně džihádistů do tamní občanské války. Už doma pravděpodobně podlehli jednomu z islamistických verbířů a odcestovali nezávisle na sobě přes několik zemí, aby byli hůře vystopovatelní.

V Sýrii se nepřidali k nejznámější teroristické skupině, Islámskému státu, ale k jiné podobné organizaci Frontě an-Nusra, která se v minulosti odtrhla od al-Káidy.  Mohlo jít však jen o píarovou rozluku, aby fronta nebyla vnímána navenek tak negativně. V současné době vystupuje pod názvem Džabhat Fatah aš-Šám (Fronta dobytí Sýrie). Na rozdíl od Islámského státu má fronta v Sýrii jinou strategii.

Nikdy se nevyžívala ve spektakulárních vraždách, jako bylo upalování rukojmí, uřezávání jejich hlav nebo zotročování křesťanských žen. Není také známo, že by fronta přímo útočila v Evropě. V Sýrii se snažila srůst s místním syrským obyvatelstvem, především s různými rebelskými skupinami válčícími proti prezidentovi Bašáru Asadovi. Spojené státy frontu označují za teroristickou organizaci a je na sankčním seznamu Rady bezpečnosti OSN.

Oba muži, kteří do Sýrie odešli, se narodili v Česku, vyrůstali tu a studovali. Minimálně jeden z nich měl rodiče, kteří původně nepocházeli z Česka, dlouhodobě tady ale žili. Detaily o nich nejsou dostupné. Podobně jako výše zmíněný Gardista Dnr i dva syrští bojovníci byli obviněni z trestného činu teroristického útoku. To automaticky neznamená, že přímo někoho zabili. K obvinění stačí, když se dotyčný přidá k nějaké teroristické organizaci.

Respekt již v minulosti informoval, že se do Sýrie pokusil dostat ještě třetí člověk, v současnosti třiadvacetiletý automechanik Jan Silovský z Plzeňska. Chtěl bojovat za Islámský stát a po jeho boku zabíjet „nevěřící“. Na místo se však nikdy nedostal. V Turecku byl zadržen na letišti, vrácen zpátky domů a loni v květnu ho odvolací vrchní soud za podporu a propagaci terorismu poslal na šest let za mříže.

Silovský se zřejmě zradikalizoval sám. V minulosti konvertoval k islámu a později podlehl videím a textům s džihádistickou tematikou, které nacházel na internetu. Do té doby žil velmi uzavřený život, s minimem sociálních kontaktů a v džihádismu viděl zcela jistě formu seberealizace. Podle soudního znalce trpí psychickou poruchou, soud ale na základě lékařských expertiz vyloučil, že by nevěděl, co dělá: Silovský si podle dostupných informací „uvědomoval, co je Islámský stát a jaké jsou jeho cíle“.

Podobně jako Silovský i zmiňovaní dva bojovníci údajně odešli do Sýrie, protože propadli pocitu, že se na místě musí aktivně postavit zlu páchanému prezidentem Asadem a jeho lidmi. Má je pohánět víra, v současné době by mohli působit v provincii Idlíb, v níž zapustila kořeny právě Fronta dobytí Sýrie. Na rozdíl od ukrajinských bojovníků se do Česka nevracejí a svou roli vidí spíše ve výbušném regionu.