Pravidla nového světa

Přesně za měsíc si začnou Evropané zvykat na novou úpravu ochrany osobních údajů. Není jisté, že tahle věta zvedne úplně každého ze židle, ale minimálně v jednom směru by mohla: změna přichází pět minut po dvanácté. Dosavadní pravidla ochrany soukromí byla nalinkována v devadesátých letech – tedy v době, kdy internet byl jen pro akademiky, sousloví chytrý telefon nikdo neznal a Mark Zuckerberg seděl v lavici střední školy. Jeho Facebook ho mezitím vynesl do pozice pátého nejbohatšího člověka na planetě. Na startu rozhodně nikdo nepředpokládal, že by ve virtuálním prostoru mohly za pár let rotovat třeba informace (případně lži) s potenciálem ovlivnit volby v mocné západní zemi.

Nařízení Evropské unie nazvané GDPR (General Data Protection Regulation) přináší jednotná pravidla, jak správně nakládat s osobními informacemi a chránit soukromí občanů EU. A zároveň má být GDPR první silnou reakcí na „nový svět“, ve kterém většina z nás zatím nedokáže domyslet, co vše se s jejich osobními daty děje či může dít.

V Česku tento pohyb aktuálně vyvolal především strach, že ochromí fungování českých institucí. V médiích a od právníků se dozvídáme, že lékaři budou muset kvůli GDPR smazat všechny záznamy o pacientech, nebo že ve školách se už nebudou smět říkat známky žáků nahlas. Nechybí ani lokální specialita, že jde jen o další zbytečnou regulaci nařízenou z Bruselu. Co tedy zkratka GDPR, kterou donedávna skoro nikdo neznal, opravdu přináší?

Stará novinka

„Překvapila mě…