Běda ženám, kterým žena vládne

Populární kultura je takových příběhů plná. Ambiciózní žena se v dominantně mužském prostředí byznysu nebo politiky vyškrabe na vrchol. Jenže místo aby šéfování polidštila svou empatií, chová se ještě drsněji než leckterý chlap. A zejména pak ke svým podřízeným ženám.

Syndrom včelí královny, jak se takovému chování říká, byl poprvé popsán počátkem sedmdesátých let a od té doby se těší zájmu filmových scenáristů i sociálních vědců. Párkrát byl různými výzkumy „potvrzen“ jako reálně existující, v poslední době se ale stereotyp manažerek, které zadupávají do země své ženské podřízené, spíše hroutí. Pokud vůbec platí, znamená nejspíš něco docela jiného, než jsme si mysleli.

Jediná lady

Za prototyp včelí královny bývá považována Margaret Thatcher. Ačkoli se díky svým mimořádným schopnostem dostala jako první žena vůbec do čela britské vlády, dalším adeptkám v podobné cestě vzhůru moc nepomáhala. Jediná ministryně v kabinetech Železné lady byla její přítelkyně, baronka Janet Young, a oficiální životopisec Charles Moore dospěl k názoru, že Margaret bránila ostatním ženám v kariéře.

Může být. Otázka ovšem nestojí tak, zda se podobné případy někdy stávají, ale jestli jde o obecnější fenomén. Od roku 1973, kdy tři výzkumníci z univerzity v Michiganu syndrom včelí královny poprvé popsali, se objevila řada interpretací, čím by mohl být způsobený.

Ta nejčastější říká, že konkurenční prostředí firem či politiky, kde dominují muži, nutí ženy osvojit si při cestě na…