Vyhledávače se chlubí, že na naše otázky nabízejí ty nejužitečnější odpovědi. Že „pro typický dotaz jsou k dispozici tisíce, nebo dokonce miliony webových stránek s potenciálně relevantními informacemi“, ale díky jejich algoritmům vytvořeným „k posouzení užitečnosti jednotlivých stránek“ nacházejí ty nejlepší informace, „jaké jsou na internetu k dispozici“ (citace patří Googlu).
Jenže když do vyhledávacího pole Googlu zadáte frázi „přistání na Měsíci“, na první stránce najdete nejen fakta z Wikipedie nebo skvělý článek Technetu o vyvracení konspiračních teorií, ale také několik odkazů na nechvalně známé weby, kterým se nedá věřit ani nos mezi očima, natož nesmysly o tom, jak Američané nikdy na Měsíci nepřistáli. Vyhledávání Seznamu na tom není o nic lépe.
Odborníci mi vysvětlovali, že je to tak správně – vyhledávač prý jen nabízí plnou škálu informací na dané téma. A je pak na mně jako uživateli, co si z toho vyberu, od toho tu vyhledávací roboti nejsou.
Je to další příklad, kdy se technologie tváří jako hodnotově neutrální, jako mechanické posuzování kvantitativních parametrů. Jenže výsledek tak prezentován ani vnímán není. Ani sám Google neříká nic o tom, že optimálním výsledkem jeho práce má být mix pravdy, nesmyslů a lží – čtenáři, dělej, co umíš.
Pokud vyhledávač na první stránce nabídne odkaz na dezinformaci známého konspiračního webu, pak tvrdí, že jde o relevantnější odpověď než odkazy umístěné pod ním. Řazením určuje priority a význam, v očích uživatelů…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
