Pravidelný výběr ze světových médií na Respekt.cz

Delší mateřská medvědic

Rodičovská dovolená je zřejmě horkým tématem i mezi medvědy. A podobně jako v lidské civilizaci jsou nejdál v této debatě medvědi ve Skandinávii. Medvědice ve Švédsku nyní zůstávají se svými mláďaty o rok déle, než bylo běžné před několika desetiletími. Vysvětlení je víc. Podle vědců nejde o vědomé rozhodnutí, ale o vliv člověka, který z hlediska medvědů představuje slepou evoluční sílu. Ve Švédsku se nesmějí lovit pouze matky doprovázené medvíďaty – jež jim tak propůjčují ochranu před kulkami lovců.

Obecně má medvěd hnědý dvě strategie přežití – jedna část matek se s potomky rozžehná brzy, ve Švédsku po roce a půl, a může tak dříve přivést na svět další mláďata. Druhá část zůstává s medvíďaty déle. Tím přichází o možnost dříve se spářit, ale díky delší péči zase zvyšují šance svých mláďat na dlouhodobé přežití. Obě rodičovské strategie tedy mohou být za normálních okolností úspěšné.

Pokud jsou ovšem matky z první skupiny ve větší míře zabíjeny, roste pravděpodobnost, že své geny předají do dalších generací spíš matky ze skupiny druhé; v populaci se tak zřejmě více šíří právě ty geny, které podmiňují delší péči o mláďata. Ve Švédsku se proto medvědí matky nyní zpravidla starají o medvíďata dva a půl roku.

Podle vědců, kteří své závěry publikovali v časopise Nature Communications, jde o typický selektivní tlak – projev dobře známé skutečnosti, že člověk může mít na zvířata evoluční vliv stejně jako třeba změna klimatu.

Koho by vědecké vysvětlení změny medvědích zvyků neuspokojilo, může si představovat, že moudré medvědice dobře vědí, že s medvídětem jsou v bezpečí, že jim nehrozí nebezpečí od děsivých dvounožců se hřmícími holemi, a své potomky si proto hýčkají.