Hraju ragby a díky tomu studuji v britské škole Mount St. Mary’s College kousek od Sheffieldu, v krásné krajině mezi loukami a poli. Školní pozemky zahrnují nejen travnaté plochy, ale také atletickou dráhu, běžecký okruh, klec na hod kladivem, bazén a hlavně šest ragbyových hřišť. Už z toho se dá odvodit, jakou váhu ragby v Anglii má. Škola hledá hráče i v zahraničí, proto oslovila prostřednictvím České rugbyové unie i mě a další kluky z Česka. Členové ragbyového First Teamu se tady ve škole těší velké popularitě.
Režim školy je náročný. Budík zvoní v sedm ráno, provedu rychlou hygienu a natáhnu si na sebe uniformu. Po snídani se registrujeme na koleji. Ty jsou zde čtyři – tři klučičí a jedna holčičí. Dnes nám vedoucí koleje sděluje, že v jídelně přizpůsobí jídelníček podle požadavků Výboru pro jídlo, který je složen z žáků, učitelů a rodičů. Pro mě je to dobrá zpráva. Na svůj domácí jídelníček, který se podle doporučení trenérů skládá hlavně z masa, těstovin a rýže, tady mohu jen vzpomínat. Hodně místních jídel je smažených a hranolky servírují úplně ke všemu, originální recept je třeba pizza s hranolky. Vždycky se těšíme, až nám při registraci řeknou, kam pojedeme v neděli, kdy bývá program mimo kampus. Už jsme byli na motokárách, bowlingu, ve studiu Harryho Pottera, v zoo. Tentokrát pojedeme na exkurzi na stadion Manchester United. Taky se dozvídáme, kde a kdy bude sobotní zápas.
Po registraci začíná škola. Dnes se na úvod koná shromáždění v divadle, které jako vždy zahájí modlitba (školu vlastní jezuitský řád), pak přichází vedoucí oddělení sportu a čte výsledky utkání a jmenuje nejlepší hráče, kterým gratuluje. Je to fakt dobrý pocit, když vás takhle před všemi vyznamenají. Kromě sportu se tu taky studenti hodně věnují hudbě, takže proslovy jsou prokládané vystoupením studentů. Na konci promlouvá ředitel. Jeho motivační řeč vnímám jen napůl, protože už myslím na odpoledne. Mám výcvik s Royal Air Force – Královským letectvem.
Po shromáždění mě čekají tři hodiny – angličtina, matika a chemie. Vyučování je jinak pojaté než v Česku. Studenti si na začátku trimestru volí povinné předměty ze seznamu, ale mohou si také přibrat další a na různé úrovni. Vyučování běžně končí až v 16.30 hodin, výjimkou je středa a pátek, kdy odpoledne místo školy máme v rozvrhu výcvik s britskou armádou a sport.
Dnes budeme konečně poprvé létat. U vrat kampusu čeká školní autobus, který nás veze na letiště. Naši skupinku si nejprve přebírá instruktor, který nám ukazuje, jak obsluhovat padák, a potom nám vydá letecké uniformy. Letadla jsou pro nás připravená na dráze dvě a já nastupuji s instruktorem do jednoho z nich. Můj školitel vzlétne a potom mi předává řízení. To mi jde překvapivě snadno, není totiž do čeho nabourat. Opravdu je to jako ve videohře. Instruktor mi ukazuje krajinu pod námi. Nejhezčí je přelet nad historickým městečkem York, podle něhož se jmenuje celé hrabství. A pak začíná adrenalin, protože smím dělat přemet (looping) a letět hlavou dolů (upside down). Po dvaceti minutách se řízení zase ujímá instruktor a profesionálně přistává. Zpátky na zemi pluju ještě nějakou dobu v euforii.
Po tomhle výjimečném zážitku den končí rutinně. Po večeři se povinně připravujeme na vyučování. To trvá od sedmi do devíti večer. Když nás učitel opakovaně načapá, že se neučíme, tak nám hrozí školní trest (hodina studia navíc). Na závěr dne jdeme ještě s kluky do společenské místnosti naší koleje, kde hrajeme na X-boxu a povídáme si s ostatními. My ragbisti si pak v kuchyňce vaříme dávku těstovin – druhou večeři, po které se nám dobře usíná.
Jakub Homer, 17 let
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
