Já, stabilita

Mezi rozvratem v Sýrii a rozvratem v Libyi leží na mapě místo, které skoro zmizelo ze zpráv. Přesto je mimořádně důležité: pokud by se v Egyptě s takřka sto miliony obyvatel rovněž rozpadl státní systém, na hranicích s Evropou by se objevil tisíce kilometrů dlouhý oblouk válkami a radikalismem sžíraných arabských států. Jako ochránce před tímto nebezpečným kolapsem se světu a své zemi prezentuje třiašedesátiletý Abdal Fattáh Sísí. Výsledky voleb z minulého týdne sice ještě nejsou sečteny, přesto můžeme s jistotou říct, že byl i podruhé zvolen prezidentem.

Vyhrál by nejspíše i ve svobodných volbách, bývalý generál si však raději zajistil triumfální výhru. Jediný opoziční vyzyvatel, sám fanoušek současného prezidenta, neměl v Káhiře vylepené takřka žádné volební plakáty a neměl podporu ani u vlastní strany. Ostatní politici, kteří o kandidatuře uvažovali, byli preventivně zatčeni nebo se po výhrůžkách stáhli ze scény.

Garant starých časů

Káhirské naděje z roku 2011 dnes působí jako emoce ze zmizelého světa. Demonstrace mladých lidí za více svobody a důstojnosti tehdy vedly k pádu třicet let vládnoucího diktátora Husního Mubaraka. Následně Egypťané v historicky prvních férových volbách zvolili do čela země Muhammada Mursího z Muslimského bratrstva, jenž si však brzy začal uzurpovat stále více moci, dosazovat členy bratrstva do důležitých pozic a fakticky připravovat novou autoritářskou vládu. Současně narůstaly ekonomické problémy a stát neplnil základní výzvy…