Důvěryhodnost USA v ohrožení

Při vysvětlování některých bizarních kroků prezidenta Trumpa v zahraniční politice se dozvídáme, že je „nekonvenční“ a že to může být výhodné. Je zcela jisté, že nedodržuje standardní postupy téměř v ničem, od získávání denních zpravodajských souhrnů po obsazování funkcí na ministerstvu zahraničí. Od předešlých prezidentů se však nejvíce liší rétorikou. Američtí prezidenti vždy pečlivě vážili svá slova a byli přesvědčeni, že je nezbytné chránit důvěryhodnost vůdčí světové velmoci.

A teď přišel Donald Trump, pro něhož slova nemají žádnou váhu. V kampani ztrhal Saúdskou Arábii jako zemi, „která chce zotročovat ženy a zabíjet gaye“, ale jeho první zahraniční cesta vedla právě do tohoto království, kde vřele objímal jeho vládce. Prohlásil, že NATO je zastaralé, a pak klidně tvrdil pravý opak. Čína manipulovala měnu a „znásilňovala“ Ameriku, a potom zase ne.

Povrchní rétorika a jalové hrozby se však často nevyplatily. Po zvolení se Trump rozhodl, že bude vyhrožovat Číně úvahami o uznání Tchaj-wanu. Čínská vláda to označila za blafování a zmrazila vztahy s Washingtonem. Trump musel zavolat prezidentovi Si Ťin-pchingovi a vzít svá slova zpět.

Jsou situace, kde by se taková „flexibilita“ mohla uplatnit. Trump hrozil Severní Koreji deštěm „ohně a hněvu“, a teď vítá schůzku s jejím vůdcem. Trumpovi příznivci říkají, že k dohodě může vést právě takovéto manévrování, které nevyužívá konvenčnější metody řešení problému.

Měli bychom doufat, že to tak bude. Zatím je však…