Česko-slovenské postřehy

Češi a Slováci zažili poměrně bouřlivý vstup do letošního roku. V obou zemích se mimo jiné demonstrovalo na náměstích (i když na Slovensku ve větším počtu), protesty mířily tam i u nás zejména proti premiérovi, v obou státech se řeší role médií a zejména budoucnost těch veřejnoprávních atd. Při návštěvě našich blízkých sousedů si člověk uvědomí několik rozdílů mezi naší a jejich situací, ale i jednu klíčovou společnou otázku.

Rozdílný je už fakt, že Slováci mají za sebou dekádu, ve které zemi vládne Robert Fico. Bez jeho strany Smer se v zemi téměř nic nerozhodne, novináři přinášejí zprávy dokazující klientelistické vazby této partaje na všech úrovních státu. Velká část společnosti je tak již unavená, cítí zároveň i hněv, jak to Smeru – navíc s veřejně projevovanou arogancí – prochází.

Naproti tomu v Česku je pro část společnosti Andrej Babiš stále tím „novým“, domnívají se, že to on zpřetrhá tuzemské klientelistické vazby. Skutečnost, že on byl vždy aktivní součástí těchto vazeb, už prostě nevidí. Tlak v české společnosti je tudíž o něco slabší. Babiš teprve do podoby Fica směřuje. Stejně jako on například rychle obsazuje instituce svými lidmi a zároveň nabízí voličům velmi štědré „sociální dary“, které pozornost vůči jeho mocenským ambicím oslabují.

Odlišné je i to, jak jsou na Slovensku vnímáni novináři. Je to samozřejmě důsledek faktu, že na začátku zlomových událostí stála vražda jednoho z nich, ale mění se i něco jiného. Poslední roky byla média stejně jako u nás považována spíše za nepřátele veřejnosti. Společnost tak přijala propagandu vrcholných politiků. Nyní mnoha lidem dochází, že novináři jsou spojenci, skrz které mohou vyprávět své příběhy a upozorňovat na korupční a jiné kauzy. Kolegové z médií mi vyprávěli, že jsou doslova zasypáni žádostmi lidí, aby se k nim přijeli podívat. Výsledkem jsou například brilantní reportáže Andreje Bána z východního Slovenska publikované v Denníku N. Do tohoto stadia se zatím česká společnost nedostala, i když je třeba přiznat, že takový mafiánský propletenec u nás nemáme.

A nyní k té klíčové otázce. Při debatě s novináři, experty a intelektuály je na Slovensku opravdu těžké nalézt hlas, který by tvrdil, že vláda ve složení Smer, SNS a Most má pokračovat. Po tolika skandálech, které navíc každým dnem dostávají konkrétnější a znepokojivější podobu, už to prostě nejde. Zároveň je patrná jistá, byť mnohdy ne otevřeně formulovaná úleva, že premiér Fico odešel, ale zároveň neproběhly předčasné volby. Je tu totiž klíčová výzva: Dokázal by vůbec někdo Smer porazit? A kdo by to byl? Kde je nějaká silná strana hájící otevřenost a proevropskost Slovenska?

Mnozí jasně vidí, že je nutná změna, ale nevidí, kdo by ji měl naplnit. V Česku je to velmi podobné, Babiš tu má dokonce dvojnásobný náskok preferencí před druhou nejsilnější stranou. Výzkumy jasně ukazují, že i když velká část společnosti ví, koho nechce, netuší zároveň, koho chce. Respektive nevidí nabídku, proto v čele všech aktivit nestojí politici, ale občanská společnost.

V obou zemích se tak bude řešit: Kdo nabídne lákavou alternativu k Ficovi a Babišovi? Na vyluštění hádanky je mnohem méně času, než se zdá. Předčasné volby totiž mohou přijít nečekaně brzy.

Vážené čtenářky,

vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor